Rodičům, příbuzným, starším lidem děti »dvojí«. Na rodiče na Opavsku volají »tatíčku«, »matičko«, v němčinou načichlém Jaktaři u bohaLších »fotrlo«, »mutrlo«; v Hlučíně v pruském Slezsku »mamičko«, »tatíčku«. Na Moravce, Raškovicích, Janovicích nejstarší titulatura byla »ojtec« a »mať«, nynější jest »tata, mama, maminka, tatínek, matička, tatíček«. Chudobnější v Domaslovicích a Bruzovicích na Frýdecku dí »tatulek a mamulka«, »tatulinek a mamulinka«, bohatší »tatínek a maminka«

Babičku oslovují, a to otcovu matku »stara matičko«, a matčinu matku »stara mamo«; též na »stařičká« podobně se obracejí »stary tatíčku, stary tato!« »Dědek« ve Frýdku znamená tolik co »prastařeček«. »Stryk« a »tetka« jsou významy pro dospělé lidi, též pro příbuzné, a užívá se jich'při oslovení hospodáře a hospodyně; v nejbližším okolí Opavy se říká »pán a paní«. V užším smyslu nazývají děti matčina bratra a sestru »strykem a strynou«, bratry a sestry z otcovy strany »ujcem (stryk, ujíček, ujček)« a »ujčenou«. Zdrobnelinu od tetka »tětuško« slyšeti na Moravce. Děti čeládce tykají. 0 zlé maceše děti rýmují »druhá matka od peca zadka«.

Mezi dětmi pro vznětlivou jejich povahu povstávají často hádky; že se neobejdou bez rozličných titulatur, zvaných nadávky, jest známo. Tu slyšeti z rozvaděných úst »ty krete (krtku)«, »ty skřítku«, »břidaku«, »eumpulo«, »hatlapo«, »koltune«, gačmalo (neobratný), slimáku, cundulo, čapčuro, gyzdulo (špinavá), morko (churavá), nevlezlo atd. Vrchol všech nadávek jest »ty stoďable!«

Když chlapec aneb děvče nemůže na druhém se vymstíti, vrhnou se na jeho křestní jméno nebo příjmení, aby zrobili z nich nějaké veršované »přemenko«. Takových přezdívek uvedeno ve »VI. si.« devět (str. 102—103), u Bartoše celá řada. Ovšem že nejsou všechny sebrány, vždyť fantasie dětská ustavičně nové tvoří a rodí.

Adeli ma vrable v kobdi.

Albrecht — chabrek.

(Jakési modré kvítko.) (Ze Sedlišť.)

Alexandr šel na vandr, prodal buty za tři huty (hlty).

(Z Jaktaře)

Anton, banton fifldlo, kupil za šestku myd!o. Koho budě mydliti? Francka, Francka po řiti.

(Z Janovice.)

Antoníne, kočka dřime

„Běž j u svolať!

Dam ti koláč."

„A co ešče?"

»Stare klešče." •

»A co víc?"

„Stary střeic."

„Jdi jen už!"

„Dam ti nuž." (Z Jaktaře.)

Anton, banton koloděj, ukrad husle, je zloděj!"

(Z Janovic.)

Apolena, špatná žena, sbira drščky do břemena.

(Z Jaktaře.)

Apolena, dobra žena, navařila šišek vrtlovy misek. Schovala to pod koryto, svině přišly, sjedly ji to

(Z Janovic.)

Barboro! staň skoro, zabijem kanca, vhoď se ho do hrnca, (Z Milostovic.)