dary udíleti. Hlavní však péči měla o „tatíka", byl-li ještě na živu. Jak pak by ho mohla nechat choditi roztrhaného. Pořádný vejminkář vždy honosil se pěknými košilemi a slušným šatem „šerkovým". V plátěném šatě odešel také tatík „na pravdu", a když „máma" cítila, jsouc ještě „na křivdě", že za ním půjde, ušila si ze zásob svých pláten rubáš napřed, aby se jí o to nemusil nikdo starati.

Čís. 2. a) Perutiny. b) Sukadlo.

Dcery učívaly se přísti záhy. V některých rodinách již v pátém roce učí se dcerky přísti a předou koudel, což zdá se býti neuvěřitelným a jest přece skutečností. K tomu mají ovšem stroje menší. Tím stává se, že vycvičí se ženy v neobyčejně tenkém a dokonalém upřádání nití. Jest chloubou každé přelky, přede-li rovně a tence. O takové povídá se až do kolikáté vesnice. „Špatná přelka," říkají, „ta toho nahouká, ale nit má něde jako vlas, něde jako klas a něde jako psí vocas." Kdo neumí přísti, říkají o něm, že by předl kocourovi na kalhoty.