Chudé ženy předou na vejdělek. Selka prádlo přelce odváží a zase po určité srážce za odevzdanou váhu platí.

Za doby poddanství musili podruzi a domkáři přísti koudel panskou. Dočítáme se totiž o této povinnosti v kontrachtu z r. 1822 na podružský domek ve Větrném Jeníkově': „Koudele panské musí zepříst (kupující) ročně 3 libry a přízi z ní vyvařenou v dobré váze do panského kvelbu odvésti." Ve „vejtahu" z r. 1795, určeném pro obec Větrný Jeníkov, shledáváme, že byli povinni 52 podruzi přísti po 3 librách koudele anebo zaplatiti po 15 kr. (5 kr. od 1 it.), což, zdá se, že raději všichni zaplatili.

Večer přede se jen do Matičky Boží (25. března), neboť ona uklidí již přeslice. Po ní večer se nepřede. Kdo přede po Matičce Boží večer, vytahuje svému žitu kořínky. Avšak jest také pořekadlo: Do vánoc přádýlko, do sv. Jana (Kř.) másílko. — Eozuměj: nejlepší! V témdni nepřede se ve čtvrtek večer a v sobotu večer. Také se nesmí přísti na den sv. Háty. Ve kterém domě na ten den předou, tam mají roku toho velmi mnoho jedovatiny (žab, ještěrek a hadů), což prý jest „jistotná pravda". (Klábovka). Jedna selka předla na sv. Hátu, jiná ? ní přišla a upozorňovala ji, že jest Háty. „A Háty sem, Háty tam!" odpověděla jí a předla dál. V noci prý přišla sv. Háta, vzala ji za hlavu a tloukla jí na strany volajíc: „Háty sem, Háty tam! Háty sem, Háty tam!" Někde nepředou v poloviční svátek, t. j. na sv. Josefa, na sv. Annu, na sv. Kateřinu, na sv. Barboru a j. V ten čas místo prádla derou peří.

Prádlo dostane nyní tkadlec a dává na perutiny a sukadlo. (Obraz č. 2.)

Jsou to starosti, co jich dorostlé děti dají rodičům, než jsou dobře zaopatřeny. U dcer začnou ponejvíce od 17 let, u synků teprve po šťastně odbytých 3 odvodech, nebo až po „vojně".'

Není věru lehko „sháněť", jak holku obstojně „vybavit", „vybýt" (věnem opatřit), ve statku vdát nebo někam přivdat, jak syna buď doma oženit, bud! přiženit. A peníze to stojí, teď žádný zadarmo nic neudělá! Dohazovačům z řemesla (ti mají známost v dalekém okolí o každé nevěstě, ženichu, věně i statku) musí se zaplatiti dle výše „dohozeného" věna neb velikosti „gruntu", tím více je-li „čistý" (bez dluhů), a s dohazovači z ochoty, přátelstva musí se vypiti nějaký ten „litkup", a to sedlák „musí se nechat vidět, přece nebude dělat špínu".

V peněžní otázce při zaopatřování dětí hlavní slovo mívá otec, an má ve věci lepší úsudek a rozhled, ví, co „přínosu" jest do hospodářství