na „vejplatu" (dluhů) potřebí, po případě co břemena může naň uvalit, aby dědice nepřetížil; kdežto starostí selky je spíše jen vybavení dcer, neb pantáta peřinám a prádlu valně nerozumí.

A také tuší-li někdy hospodář v těžké nemoci, že se zaopatření svých dětí nedožije, bývá přední jeho péčí napsati (často i na prázdné listy v kalendáři) poslední pořízení, kde projeví určitě vůli svou o dědici statku a opatření ostatních pozůstalých. Pak se lehce bez starosti umírá.

Určitě ustáleného způsobu posloupnosti zde není; řídíc se to okolnostmi, nejvíce stářím rodičů i jednotlivých dětí a pohlavím těchto. Ponejvíce dědí statek mužský potomek, nejčastěji nejstarší syn. Ostatním dětem vymíní se .v knihách podíly, aby se dcerky někam přivdaly, synkové aby se přiženili, neb řemeslu vyučili, neb šli na studie. Ovšem kde není buł synů buď dcer, přestává každá eventualita.

Jsou-li dorostlé dcery a synek ještě mladý, že by rodiče do jeho nastoupení v hospodářství pracovati nevydrželi, hledá se pro nejstarší z dcer ženich s nějakým přínosem na vyplacení ostatních podílů, po případě dluhů, druhým dcerám pojistí se věna a synkovi podíl nejvíce na vystudování.

Jeví se vůbec u hospodářů jakási snaha dávati hochy na studie, a kde je více synů, studují kromě dědice z ostatních všichni, kteří mají k tomu schopnosti i chuti, když ovšem poměry majetkové dovolí.

Hoši ze zadlužených pak menších statků neb z četné rodiny, kde není ani na studie ani aa slušný podíl, učí se často řemeslu.

Ze statku zas jen do statku rádi vdávají a přižení. Do chalupy neradi dítě dají i ze zadluženého „půlstatku".*)

Leda by byla chalupa přikoupením pozemku vzrostla ve statek (název „chalupa" jí stále zůstane). Ěíkáváť se : „Chalupa je pes, aby do ní nes", totiž že jest málo výnosná a že je třeba neustále do hospodářství v ní přidávat, přinášet. A pak aby selská holka jako žena-chalupníkova na hřbetě dříví z lesa jen tahala! —

Nesmírná neústupnost a přílišná, nezdravá láska ? majetku, často zavádějí a ubíjejí i šlechetné city ostatní, mnohdy lásku ? bližnímu, často i lásku rodinnou.

Jest někdy také krásná a dojemná láska ? té rodné půdě, a její přílišnost nemá příčiny v osobitosti rolníkově, nezavinila ji snad jeho lakota, nýbrž stísněné poměry hospodářské a téměř všeobecná zadluženost statků.