Výměnkářka má právo hlídati sobě jednu husu s housaty a čtyři slepice, pro kterouž drůbež jí hospodář potřebné chlívky opatřiti mnsí, jakož i místo ve sklepě na brambory a mléko.

Kdyby výměnkářka sobě jmenovanou krávu držeti nechtěla, neb kdyby hospodář s kravou tou špatně nakládal, obdrží výměnkářka za to každodenně 1 litr čerstvě nadojeného kravského mléka a každoročně 20 kg. másla a 10 kg. sýra.

Hlavní dědic Václav jest povinen své sestry Marii, Kateřinu a Annu až do jejich 14. roku školou a šatstvem bezplatně vybývati.

(Výminkářka, matka Františka, žije s dcerkami — hoši jsou už z domu při řemesle — společně se synem hospodářem a snachou u veliké shodě, výminek naturální, který je zajisté značný, nebéře, všichni jedí při jednom stole a děvčata pracují bratrovi v hospodářství. On jim vše, co potřebují, dá, koupí a ušetří přitom na děvečkách i sobě zlosti, neboť cizí čeleď nikdy v práci není taková jako děti na rodném statku, třeba byl už bratrův. Je tam milý obrázek rodinné svornosti.)

V král. horním městě Hoře Kutné byl neustále chován veliký počet koní jak ? potřebě hor tak i hutí. Výdaje i příjmy koní dolových2) se týkající, počet koní při dolu, jména jejich, kolik jich prodáno a koupeno, kolik jich „umřelo", vše to zapisováno perkmistrem toho kterého dolu do „register koňských". Jakosti nejlepší ovšem koně doloví nebyli (na př. r. 1508 D. Oculi dán do Flašar3) z vozníků krále J. M. kůň „Bruna" kulhavý a druhý „Straka" chromý; stačilo jen, dovedli-li dobře tahati, byť měli i vady. Prací jim bylo honiti „trejb" (~ stroj podobný našemu žentouru, jímž se voda a ruda z dolů vážila) a voziti rudu do hutí, dříví k dolu a j. Počet jich doplňován jednak koupí, jednak tím, že nevyhovující koně z .maštali královských ve Vlašském Dvoře dáváni ? jednotlivým dolům (viz příklad svrchu uvedený). Koně kupováni hlavně ze dvorů, vesnic a měst okolních: Bílejova, Dolan, Hlízová, Poličan, Sv. Kateřiny, Nebovid, Lošan, Malina, Čáslavě, St. Kolína, Vilémova, Cho-tusic a j. v., ba ze vzdálenějších měst: Limburka (= Nymburk), Prahy. Prodavači jsou sediaci, „koníři" a formani.

Názvy koní jsou proto ryze české; tvořilť je lid vesnický, jenž byl tuhým strážcem národnosti. Jsou i vtipné a přiléhavé; tvořil je lid prostý, přírodě nejbližší, jenž takořka pro ni žil a s ní umíral. Názvů tak pěkných člověk jiný — ať dím — ani by tvořiti nedovedl. Nalezli