jsme také několik jmen původu německého ? dolování se vztahujících (na př. Hašplíř, Havíř, Štolmajstr, Šafarský4). Názvy tyto páchala chasa horní, jejíž mluva a technická terminologie zvláště byla až běda hrozná.5)

Přejděmež však již ? názvům samým. Hlavní úlohou naší je zodpověděti, podle čeho a po čem koně jména svá dostávali. A. Byl to kůň sám, co svádělo nejvíce ? názvu hledanému; podrobněji řečeno byl to: a) jeho zevnějšek, b) jeho vlastnosti vrozené a návyky. B. Často též zůstal koni název po době, kdy se narodil. C. Po místě, kde se narodil nebo kde byl zaměstnán. D. Po jménu jeho pána nebo jeho národnosti nebo zaměstnání či úřadě. E. Daleko méně je názvů dle práce a způsobu, jak ji kůň vykonával, F. jakož i dle způsobu, jak bylo domácí zvíře to chováno. G-. Někdy konečně dal vznik názvu okamžitý nápad

a náhoda vubec.

A. a) Jména, jež vzala původ v zevnějšku koňově, vztahují se: 1. ? celkovému vzhledu, jako: Bubák, Škaredek, Malý, Velký, Krátký, Suchý, Suchý čert, Suché leto, Kůžesáček, Hrubý; 2. ? pohlaví, jako: Hynšt, Valach, Mládenec, Panic, Panna; 3. ke stáří, na př.: Dítě, Bába, Dědek, Dvúletý, Mladý, Starý, Vetchý; 4. ? barvě, na př.: Bílý, Bělík, Bruna, Bronka, Sivý, Vraný, Vevranec, Havran, Šmolka, Koumar (= železné barvy*), Mrázek (= Eisenschimmel*), Myška, Popel, Šedivý, Sova, Sovka, Vlček, Plesnivý z rajza, Plesnivý z vrana, Straka, Liška, Červenka, Kezlíček, Eyšlavá Eyzka, Tarant (= bledě červený*), Podpálený (= temně brunátný*), Tis (¦= Rothschimmel*), Hnědý, Plavý, Šafránek, Bělohřívek, Černá hříva, Bělonohý, Bílá noha, Bílá huba, Bílá řiť, Černohlávek, Lysý;

5. ? srsti (Holej, Chloupek, Chlupatý, Kadeřávek, Vrkůček, Hřivnáč);

6. ? nápadné známce (Bez znamení, Bradáč, Bradavička, Bruna s šrámem, Hrb, Hlaváč, Kolenáč, Šrámek, Vokáč); 7. ? vadě a nemoci, jako: Klepo-uchý (= se sklaplýma ušima*), Múdál (= t. j. s jedním varletem*), Tlustá noha, Slepý, Žižka (= jednooký), Šváb (== kusý*), Dajchavičný, Kulhavý, Prašivý, Vobloupaný, Scípáček, Vozhřivý.

A. b) Co píchalo zrovna do očí, byly vlastnosti koním již vrozené a různé návyky jejich. Lze říci, že v této skupině jsou vskutku nejpodařenější a nejvtipnější názvy. Bujní, čiperní, rychlí koně dostali jména: Divůček, Diblík, Skokan, Žába, Ouhoř, Štika, Fučík, Jiskra, Střelka. Líní, loudaví: Hlemejžď, Koumák, Ležák, Shnilý. Neohrabaní: Čápek, Hlúpý, Nováček, Padal, Ťápal, Trdlo. Jankovití: Netáhlo, Ne-