jako ve Smiřicích, kapitán však dvakrát je napomenul, což když neprospělo, ano když ti kořistníci násilně vojskem jeho proraziti zamýšleli, dal do nich vystřeliti, tak že 10 osob zůstalo na místě mrtvo a přes 30 bylo jich poraněno.

Byl to první kapitán, který daným příkladem tak je přestrašil, že od toho dne tento dav horalů více se neosmelil shluknouti se a zámky a města pustošiti. Podobný příklad dal i v kraji Mladoboleslavském u Českého Dubu náčelník husaru hrabě z Landolffu od pluku Splenova, který když viděl, že mnozí z takových povstalců na něho doráželi, dal do nich svými husary sekati, a tak jakýsi pokoj v království opět nastal.

Tajemství tohoto povstání, ano i neslýchané smělosti sedláků proti svým přirozeným pánům a i proti farářům že vojínům bylo bráněno na ně stříleti, tehdy nikdo nemohl pochopiti.

Ve Vídni, kam jsem ještě téhož dne o události Smiřické zprávu podal, císař, jemuž kníže list můj předčítal, opovážlivosti té víry dáti nechtěl a ani druhému listu, když jsem byl všeobecnou v celém kraji vzpouru oznámil. Mnozí byli státníci, kteří příčinu toho přičítali laska-.vosti a ochraně, kterou císař od jednoho neb dvou let zřejmě prokazoval sedlákům, když žaloby jejich proti vrchnostem a stížnosti i na pravdě se nezakládající s otcovskou myslí přijímal a co nejpřísněji mimo to kázal, aby byly vyšetřovány a ochrana práva jim poskytována. I stalo se nezřídka, že sedlák věc nepravou na místo pravé udal, aniž za to byl trestán. Tato a podobná nadržování utvrzovala sedláka v jeho špatnosti a neposlušnosti.

Pravdou jest, že někteří úředníci hospodářští s tímto lidem venkovským jako s pravými nevolníky zacházeli, ale i pravdou jest též, že od poslední války a za trvání jejího všemožné špatnosti zahnízdily se v srdcích přemnohých, zvláště podruhů a čeládky, a to jmenovitě na panství našem a sousedním Hořeňovském, kteří již po celé století byli známi jak svým zlodějstvím, tak tvrdošíjností a vzdorovitostí. Konečně sami důstojníci vojenští, když r. 1771 po osadách odváděli všechny muže ? nošení zbraně způsobilé, v tomto lidu vzpurného ducha proti představeným jeho ještě více vzbudili, a to jen z té příčiny, že v době té císař vojsku více než šlechtě samotné přál.

Tím se stalo, že když šlechta česká nemnoho o vojáky dbala, oni závidějíce jí mnohých statků, jichž pánem byla, poddaným tajně proti vrchnostem nadržovali a namlouvali jim, že císař váží si více jednoho sedláka než marnotratného šlechtice.

Než zatím pravdou jest, že česká šlechta po celé století, majíc značnou moc v království a vší zhýralosti jsouc oddána, v dobách pozděj-šich tak se zadlužila, že přemnozí z ní na mizinu přišli a mnoho svých věřitelů ožebračili. Ký div tedy, že když to císař ustavičně viděl, na ně nepříznivým okem pohlížel.

Tyto a jim podobné příčiny byly pravým základem celého toho povstá-ií, rak bylo vylíčeno. Poněvadž toto tedy ve Smiřicích vzalo svůj počátek, rozhodu brál. gubernium Pražské, aby čtyři setniny vojska sem