s 'generálem Olivierem Wallisem byly poslány, ? nimž připojena byla setnina dragonu a husarů, jakož i čtyři děla, aby se bouře tato potlačila.

Věru ? smíchu se mi zdá, proč do Smiřic děla ta přivezena byla proti bouřícím se sedlákům, ježto by byl příklad, utracením jedné neb dvou osob daný, nade vši pochybnost bouři zlomyslně jimi způsobenou utišil. Neboť ze zkušenosti víme, že sedlák, nejsa tak prozíravý, z počátku velikou kuráž ukazuje; ale je-li v čas potrestán, co nejrychleji navrací se v prvotní služebnost, jakož jsme důkaz toho, co pravím, v tomto vzbouření viděli.

Neboť sotva četné vojsko ztrestat jich do Smiřic přitáhlo, sotva že královští komissaři hrabě Karel Clary a rytíř ze Strerovitz, gubernální assesoři, do Smiřic přišli, aby nepokoje utišili a náčelníky zatkli a potrestali, ejhle, všechen selský lid z celého kraje chvěl se úzkostí před tím, co jej právem stihnouti mělo.

Měl jsem ve Smiřicích, jsa tam prozatím ubytován v zámku, té doby podívanou, jak poklesla dřívější kuráž sedláků, již ještě před 3 týdny proti všem stavům a třídám směle se vypínali.

Neboť, sotvaže kommisse byla tu a dala ty, kteří byli udáni jako hlavní původci, husary po vesnicích schytati a před se předváděti, všechna vypínavost jejich zmizela, tak že jsem na své vlastní oči viděl, kterak pět husaru 50 rychtářů a konšelů panství Hořeňovského před sebou jako ovce hnali a do Smiřic přivedli. Ty pak, podle provinění, královská ko-misse dopraviti dala ? potrestání bud! do Hradce Králové nebo do Prahy nebo na svobodu propustila. A tak naloženo bylo se všemi sedláky z celého kraje, na něž udání bylo učiněno. Z obce Holohlavské byli označeni zvláště dva jako hlavní původci oné vzpoury, jež se dne 19. března ve Vlkově udala, totiž sedlák Fr. Špringar a chałupnik Matěj Viznar, kteří byli v Praze na postrach jiných veřejně pověšeni.

Lieutenant však, který tak nechvalně u Vlkova se zachoval, že zajaté na revers sedlákům ? žádosti jejich propustil, s důstojnosti nejprve byv suspendován, dostal se do těžkého processu a nebezpečí, že bude sesazen, což by se mu i nepochybně bylo stalo, kdyby celý pluk pro obhájení jeho nebyl učinil tajně při jeho pří svou, aby se nemohlo říci, že celá setnina utekla před sedláky, ničím jiným neozbrojenými, než jen holemi. Snažil se tedy velitel pluku skutek svého důstojníka omluviti přísným rozkazem, od velitele Královéhradeckého lieutenantu daným, aby se nestřílelo, kterýž rozkaz beze vší pochybnosti a vždy ve smyslu příznivém měl se vykládati.

Stalo se toho času, že, když jsem seděl při obědě u král. koraissaře (od něhož každého dne jsem byl zván) za hovoru o tomto povinění sedláků, povstalých proti jich vrchnostem, královský komissař hrabě Clary, s nímž od 30 let byl jsem znám, počal si mne dobírati, zdali událost tUi jež v království se sběhla, potomstvu věrně zaznamenám. Odpověděl jsem: „A kdo by uvěřil z potomků, že vzpoura ta s takovou smělostí státi se mohla, když 40.000 vojáku stálo v království a nikdo z nich, jakoby byli smluveni, v prvních dnech těm povstalcům, postupujícím