Průmysl hrnčířský z prvopočátku provozoval se po domácku a dospěl důmyslem a pílí našeho selského lidu ? znamenitým, dokonalým výtvorům. Selské hrnčířství vykazuje ve svých pracích nejen formovou zručnost, nýbrž i provedení v pravdě mistrovské. A právě tato dokonalost zboží ve všech směrech se jevící byla příčinou nejen hojného odbytu, . ale že bylo na jiných místech, kde bylo s dostatek výborného materiálu a zručného lidu, započato prováděti tyto výrobky po továrničku. Tak měly původ četné továrny keramické na Moravě, jichž zboží těšilo se věhlasu a rozváželo se široko a daleko.

Počátkem tohoto století však zanikla velká většina těchto továren, buď se jim začalo špatně dařit, buóľ vyšlo zboží, jak se říká, z módy, buď vlekoucími, se válkami odvrátil se lid od výroby hrnčířství, které skutečně od té doby je ve stálém úpadku.

Poněvadž výrobky zaniklých keramických továren moravských jsou zvláště rázovité a proto pamětihodné, chceme — pokud bylo lze se čeho dopátrati — podati některé zprávy o těchto továrnách. Snad budou řádky tyto pobídkou, aby se našli pracovníci, kteří by sbírali další podrobnější zprávy ? historii těchto zaniklých továren.

Mezi nejstarší továrny na hliněné zboží náleží továrna v Hranicích, náležející knížeti Dietrichsteinovi. Založena byla r. 1791, dle jiných zpráv již r. 1783, což je pravděpodobnější dle značek na jednotlivých tovarech se nalézajících. Továrna nalézala se na místě, kde byl tak zvaný „Světlíkův dvůr". Kníže Dietrichstein měl dříve jednu továrnu v Pruském Slezsku v Proskově a měl dávný úmysl též na Moravě tento průmysl zavésti, což také provedl a řízení moravské továrny svěřil správci proskovské továrny Josefa Janu Reinerovi, který r. 1784 do Hranic přesídlil. V této továrně se dlouho nepracovalo, neboť již r. 1796 bylo uzavřeno, aby se přestalo, avšak živořilo se až do roku 1805, kdy se úplně továrna zavřela.

Trvala tedy tato továrna pouze 22 roků a památek po výrobcích této továrny je velmi po řídku. Před několika lety byla v Hranicích malá výstava, ve které se nalézaly pouze nepatrné a málo významné ukázky výrobku této zaniklé továrny. Ani musea naše nemají cennějších a četnějších předmětu z této záhy zaniklé továrny. Hlavní příčinou úpadku hranické továrny byla neznalost technického odborného vedení. V továrně zaměstnáno bylo 8 mistrů, kteří vedli dílo. Pracovalo se zdé velice mnoho zboží bílého, žlutého a hnědého, ne dosti podařenou gla-surou polévaného. Jinak zboží bylo úhledné, pevné a laciné. Proto se hojně vyváželo a nalézalo odbytu hlavně -^ Uhrách, Čechách a Polsku. Současník hranické továrny, starý český spisovatel Jan Heřman Gallaš pilně si všímal této továrny a také podal ústřednímu ředitelství továrny pamětní spis, týkající se zlepšení výrobku zdejších. Gallaš žil zde na odpočinku jako vojenský lékař. Ve spisu zmíněném diví se Gallaš, že vzdor