Krátce po zaniknutí bystrické továrny vznikly zcela poblízku v Rajnochovicích a v Loukově podobné továrny na hliněné zboží, avšak v menších rozměrech. V Eajnochovicích ji zřídil Vincenc Löbl, v Loukově Vincenc Grosse, kterýž v pozdějších letech beze zdaru pokusil se vzkřísiti zaniklou továrnu bystřičkou. V obou továrnách vyrábělo se žlutavé zboží majolíkové, které stěží dalo se rozeznati od výrobku z bystrické továrny. 1 tyto obě továrny neměly dlouhého trvání. Pozdějšímu majiteli rajnochovské továrny Florianu Urbišovi podařilo se nalézti světležlutou a pěkně měděhnědou glasuru z hlíny, vykopané na panství kelčském. Zboží toto bylo tak pevné a dobře vypálené, že jenom násilně se dalo zlomiti.

Též na Vsetínsku v Mikulůvce byla továrna podobná, náležející Jenovefě Případlové, a později založena i v Kopřivnici.

Zvučného jména požívalo zboží vranovské, které se rozhodně lišilo od zboží z továren dříve uvedených.

V továrnách v Bystřici a Hranicích konaly se jen pokusy s výrobou zboží kamenného, ač nedá se upříti, že v ohledu tom bystrické výrobky toho druhu byly dosti pozoruhodnými.

Avšak daleko větší dokonalosti, jak ve směru technickém, tak i uměleckém dosáhla továrna vranovská, jejíž prvopočátky spadají do roku 1799 trvala až do nedaleké doby do roku 1882, kdy zanikla.

Zde se vyráběl trojí druh zboží: fayence, kamenné zboží, wedg-woodové nářadí. Vranovská hlína sama o sobě nehodila se ? výrobe, poněvadž glasura byla vláskovitá, nýbrž byla míchána s přímětickou a rudickou.

Vranovská továrna založena byla Dr. Jos. z Lilienbornu, zemským advokátem z Prahy, který dne 22. ledna 1793 panství Vranov a Nový Hrádek za 606.000 zl. koupil, za několik let však r. 1799 krátce po založení továrny prodal hraběti Mníškovi, kterýž o zvelebení továrny "velice pracoval a získal jí titulu „?. ?. výs. vranovská továrna na kamenné zboží". Továrna vůčihledě zkvétala a zaváděny zde různé novoty. Tak inspektor Dusch dovedl napodobiti proslulé anglické zboží wedg-woodské, též podařilo se prováděti výtečné předměty z červené a žluté hlíny (terracotta a Bambao). Za ředitelství Michaela Kaufera a později Fr. Dürnböcka dosáhla továrna světové pověsti a výrobky její byly hledány i dobře placeny.

Po mnoha zkouškách podařilo se zde vyráběti polévané zboží wedg-woodské svetlohnedé, svetlozelené a svetlomodré; též přenášení — barevných obrazu na anglický způsob se zdarem se povádělo. Největší odbyt vranovského zboží bylo do Uher, Cech, Sedmihradska a Turecka.

Po domácku provádělo se ve Vracově a okolí hrnčířství již za starodávna, a připomínají se hrnčíři již r. 1684, kteří přináleželi ke znojemskému cechu.