haltýře. Ty cestovatele zde neznámého překvapí. Na každé návsi kupí se větší nebo menší počet (dle velikosti obce) těchto malých chaloupek. Jak vesnice pidimužíků. Stlačeny a shrbeny někde na prameni tvoří skupiny nepravidelné nebo řady.

Bývají roubeny na základně čtverce neb obdélníků z trámců (čím starší haltýře, tím tlustších) ve výšce asi 1. m se střechou šindelovou. Místy takováto chaloupka chová dva haltýře, t. j. má dvoje nizoučké dvéře (že sotva člověk shrben jimi proleze), vedoucí do místností napuštěných vodou, která z jedné strany přitékajíc, z druhé odtékajíc stále se obnovuje. Prostředkem nad vodou pořízena jest prkenná lávka. Sem hospodyně po dojení sbíhají se z celé vesnice a uschovávají zde mléko v hrncích hliněných nepolévaných, punčocháčích, krajácích a báních, které tu stojí nebo plovou po vodě. Všechny starší haltýře opatřeny byly dřevěnými zámky silného bití s hevlaty a pořádným klíčem, jak na obrázku připojeném lze viděti. Musily tu být tyto zámky silné, protože chasa zdejší, která ráda dlouho do noci prozpěvuje po dědině, často sobě svlažuje vyprahlé hrdlo na mléce a smetaně. Také zloději rádi na ně chodívali. — Běda však, přichvátala-H na dědinu náhlá bouře a příval. Tu na mnohých pramenech nepostačovali mléko z haltýřů vynášeti — obyčejně našli již hrnce zpřekácené a mléko rozředěné ve vodě. Ale zdejší hospodyně dávají jim přece přednost před sklepy, v nichž

Čís. 1. Skupina haltýřů na návsi ve Zbinohách. (V předu studna a žlab, kde se „bouchá" prádlo.) Kreslil Jar. Mančal.