„obloty" (oplatky), jež rozdrobí se a polijí odvarem fenyklu.

Dospělejší mládeži vaří se „ž ů r či zůrek", kterým i staří ne* povrbují. Na žur sebere se nátéstku, jenž vhodí se do studené vody, omastí, někdy přidá něco vajec, a pak uvaří.

Za starších dob dětem chutnalo mléko, ale nyní matky si naříkají, že tyto raděj sahají po „kafeji" s belkami. U bohatších snídávají a svačí skoro každý den kávu, kdežto chudším spokojiti ?? jest s ní jen ve větší svátky; místo této dostávají zdravější polévku, „vodinku, vodanku, vodůvku" zvanou.

Ohraniční školáci nuceni jsouce ve škole zůstati přes oběd pro ošklivé počasí, jedí homulky a máslo s chlebem, smažené slívy s chlebem, též moučný cukr. sypou na chléb.

Když dítěti dobře chutná, chválí je řkouce; „Iz, iz, budě z tebe kniz," snažíce se nalézti ? slovu „iz" rym nějaký.

Špatná kuchyně, počátek nemocí; ze špatné stravy, bytů, neopatrností a jiných příčin vyvinují se dětské nemoci. Matičky slezské naříkají si, že děti jejich nejsou teď tak zdrávy jako jindy. Dříve nebylo děcku ani rok, a juž deptalo, a včil někdy až v druhém až třetím roce, a to pro ty roztodivné nemoci. Po narození první týden usazuje se dítěti na jazyku a ústech nemoc „mléč nice", kterou třeba haderkou, namočenou do roztoku cukrového, setírati.

Dítě zle pěstované je „urazené", proto mladším bratříčkům neb sestřičkám nedává se pěstovati.

Stalo-li by se přece, že by je někdo „urazil", tu nutno pomazati mastným, anebo zvolna přitáhnouti pravý loket dětský ? levému kolínku, a levý ? pravému, pak jistě úraz se ztratí.

Na Klimkovsku o takém dítku praví, že jest „ublížen o". Ublížení se pozná, když nplze dítěti pod žebra prstu strčiti, a dítě při tom pláče; toto se odežene, maže-li se bolavé místo máslem, a pak se dobře „sfačuje". často také „obraża děťo vřid", t. j. zůstane na chvíli „tvrdo" a sesíná po celém tele. Proti vředu není prý léku!

Ohniparu v uších, na tvářích a hlavě hojí matky dýmem tabákovým ; odpařeninu posypávají prachem ze starého, spráchnivélého dřeva, nebo přikládá se na nemocná místa „šarpiga" (strásna ze lněného plátna). Kromě ohnipary na hlavě dětské objevují se „skřit ? i", u starších „kołtuni" zvaní.

Dětská nemoc „h 1 u z a" jest průjem s vrhnutím spojený. Léčí se odvarem „trutovatníku", též řasou vodní a marjankou, smaženými v másle.

Jiné nemoci jsou „m o z gry", jinde „ošypy" zvané; horší jsou „au š pice a hubka", jež děti udušuje. Od poslední nemoci pomáhá odvar ovesné slámy, pýře a ibisových kořínků. Hubce a podobné nemoci dí také „bul v krku", též „d i c h t e r i ti s"; jako dobrý prostředek proti nim jest namazati „podešvy" (chodidla) křenem; olivu (olej; a sádlo píti a obkladky studené dávati ?????. Jeli „bul v krku" slabší, pomůže obkladek slaninový. , ¦ . ; •• - '