„K u c á-1 i" dítě, jest ještě pomoc, jen nesmí býti kašel „hrubě silný", tak jej zovou černým, ten dlouho trvá a mnohý život si vyvoluje. Též „r e m a" a rozličné „boličky" netrvají dlouho, brzo se vyléčí, „L a k s y r k a" přestává sama, ne-li, tož třeba uvařiti kamelek.

„Tuplované glidy" (anglická nemoc) též se objevují u slezských dětí; při této nemoci jsou údy dvakrát větší, a dítě běhá až v 3.—4. roce. To je doktorská nemoc. Jako jinde, tak i u nás ve Slezsku „suchoty" četné životy z dětské rodiny si vyvolují. Ostatně matky je samy kolikrát zavinují, proto že dítě utírají hadrou kuchyňskou; a to se nesmí. (Jaktař.) Proti souchotinám pijí se rozličné čaje, ale větším dílem marně; nejlépe prý jest je „sřínať" na nose, za ušima a konečníku.

Má-li dítě „špatný dvůr", je-li „chrobáčivé, chrobá-c i t é" (hlísty), vaří se kamelky a senesové listí. O bolestech žaludecních praví se, že bolí „doline k". Někdy trpí děti pazděrnicemi (raupami), pomáhá od nich vařená zelnice, kamelky a sirotky (macešky polní), a uvařené rozmanité zeleniny v oktáv Božího Těla o monstranci dotýkané, v nichž dítě dlužno jednou neb dvakrát vykoupati. Proti „hlístám větším" (škrkavkám) užívá se týchž léků, ale nemoc tak brzo neodchází.

Stává se někdy, že dítě sliní, má jakýsi „osyk" na jazyku, tedy třeba, by „mudré baby zřínaly žabu" (opar v ústech — sto-matitis aphtosa). Žába se zříná tupým nožem, pak „zářně nim, ene tak škryfně křižiček do jazyka" a poříká tři Otčenáše a Zdrávasy; umí li dítě se již modliť, musí říkati s ní; též koupou po tom nemocné maličké v zelinách, a žába se ztratí.

Nejlepší prostředek proti 1 y š a j i jest „strčiť do nemocného až se zlekne," pomazať mastí nemocné místo a popliti. Bradavky se zažehnávají nebo vytrhují.

„Pśi n k a" též „suchoty" z nemocných dětí vyhání se tímto způsobem : Sběre někdo z chalupy servetek, a jde sbírať májovou rosu před slunce východem. Až je servetek mokrý, vyždímá se do žbánu, a znovu se začne až jest nádoba plná. Doma rosu zhřejí, dítě jí umyjí, zavinou do peřinky, až se zapotí. Pśinku dostává starší mládež, jestliže jí nezralé ovoce, „o p ad al ky-gagal ky, kozáky" (ovoce hmyzem nakažené). Jak se děvuška narodí se dvěma, jinde čtyřmi zuby, a ty se jí nevy-trhnou, praví se o ní, že je „mora", která chodí „hněst". Prsa pak, u morou navštívených dětí bývají jako bolavá; by ulevily matky venkovské dětem, sbírají se zvonů prach a přikládají jej na prsa nemocných, jiné zase haderku namočenou v „moku" tabákovém. Pak namalují na dvéře „robu hlavum na dul", a postaví ? nim obrácené koště ? ? loži boty podešvami vzhůru.

„Psi n a t a h y" se rozličně léčí, buď se vezme potočná voda a natrousí se do ní chleba, a dítě se v ní koupe. Po koupeli se polije vodou pes, nebo se vlije nazpět do potoka, však s tou podmínkou, že se při tom nesmí mluviti. Jinde vhodí do koupele jen tři kousky chleb».