Z vypravování 901eté výminkářky Prokšové v Kotelsku, jež zachytil p. učitel Petr Matoušek, uvádím následující: Starej Vokřínek, dej mu Párabu věčnou slávu! tohohle Vokřínka starýho „ve struhách" votec, měl takový zrcadlo : (k)do tam chtěl vidět zloděje, tak mu ho vokázal. Proto ? němu chodilo mnoho lidí z daleka široka, a zloději na něj měli zlost. Proto taky (k)de mu co mohli zlýho udělat, tak taky uďáli. Jednou mu všecičko zelí vyřezali, (k)dyž eště byly „mačišťata", a hned zaseje do hlíny zastrkali, takže to ňákej den vypadalo, jakoby to bylo zelí. Ale za ňákej den zelí všecičko sežloutlo; von ho zalejval vodou, hnojnicej — ale nic platný, zelí uschlo. Tu von vytách jedno to mačiště a viďal, že je bez kořínků; vytách druhý, třetí — ty zaseje. Teď už věďal, že mu to ně(k)do naschvály dělá, a tak si umyslil, že tomu zlo-dějoj taky něco musí vyvíct. Ale jeho zrcadlo mu toho zloděje nechtělo vokázat. Vokřínek měl taky takovou knihu carodenickou a to měl nejspíš z ní: Tak von na krchou, tenkrát se chodilo přej eště do Lomíce, a přines si kus prkna z truhly se sukem. Ten suk vyrazil, pak vzal ten kus dřeva do kapci a šel na „hrubou" *) atou dírou ch tom**) dřevě koukal ze zavoltáře po lidech ch kostele, a co se tak kouká, ch tom bác! něco naň spadlo, a von se tam převalil, a musili ho vynýst ven a tam křísit. Vot tý chvíle docela nic takovýho ned'ál. A Pámbu ví, esli to je prauda nebo ne: (K)dyš přej umřel, tak přej bylo takový velký povětří až hrůza. Poudali si, (k)do ví, esli to je prauda, že přej byl čertoj zapsanej.

Teprv tyto dny jsem četl I. ročník českého Lidu a tu jsem přišel na spor o historii písně „Horo, horo, vysoká jsi". Jelikož se oboje nezakládá na pravdě, tedy podám vysvětlení. K. 1834 ležel 4. prapor myslivců posádkou v Jičíně. Jeden myslivec zmíněného praporu, jménem Bechyně, měl zde milou, .dceru tesaře Františka čilého, vlastníka domku č. 117 n. m. František Čilý provozoval mimo to živnost hostinskou „Na Poušti" č. 89 n. m. v Jičíně. Jak se tehdáž častěji stávalo, byl Bechyně vyslán do Lomnická na exekuci. Delší dobu se tam zdržel a namluvil si tam zase děvče jiné. O tom se dozvěděla milenka jičínská. Když přišel zpět, dělala mu předbůzky a výčitky. Aby se jí zbavil, umínil si, že ji zastřelí. Jednoho dne pod večer přišel do zmíněného hostince ozbrojen a tam ji zastřelil. Byl ihned zatčen a prozatím, než přišlo rozhodnutí, aby byl dopraven ? auditoriátu do Králového Hradce, na