ohrnutý a beze všech ozdob; knoflíky obyčejně jednou řadou. Kolem pasu kazajka přiléhala úzce, kdežto u Blatáků byla volná.

Zvláštním pak znakem kazajky kozácké byl uprostřed těla na zadní straně, na zádech, lalůček 4—5 cm. zdélí, v který každá kazajka vybíhala a bez něhož se nedala ani mysliti. Nebyla tedy jako u Blatáků rovná, nýbrž obě její plece se sbíhaly a zakončovaly nepatrným výběžkem, ovšem že z téže látky, a tím jí vtiskly zvláštní ráz. Neboť tento lalůček to právě byl, z něhož lidu tomu vyveden byl název »Kozáků«. Blatáci totiž se jim posmívali, že kazajka jejich vybíhá v o h o n, jaký má koza, kte;ý jak povědomo, není také dlouhý ani úhledný. Výklad tento jsem slyšel za svého mládí několikráte, zdá se mi býti přirozenější a ku pravdě podobnější, než jak vykládá původ jména Kozáků pan ředitel Lego, jenž se vyslovuje ovšem s náležitou opatrností a reservou. Jestiť na snadě, že jméno kmenové pochází vždy spíše od pokolení mužského nežli od ženského. Také se pamatuji, že Blatačky se Kozačkám pro kroj a ústroj neposmí-valy, kdežto u mužských vtipkování a popichování, byť i žertem, dosti často se opakovalo. Řečené »hroty«, o nichž se pan ředitel Lego zmiňuje, nebyly ani význačné ani nápadné, poněvadž na rozdíl ten zejména v rodišti mém, tedy v sousedství bezprostředním, poukazováno nebylo.

Pláště nosili Kozáci s límcem poněkud kratším než Blatáci, barvy pravidelně modré a černé a délky případné. Kožichy kozácké však nebyly tak dlouhé jako blatácké, ale byly' dosti volné a sahaly z pravidla do polovice stehen. Nikdy nebyly ozdobovány, zejména na nich nebylo známých křiklavých »tulipánů« a jiných nápadných květů.

Na hlavě nosili Kozáci široké čepice soukenné nebo také sametové (aksamitové) a klobouky — širáky — jak dobře udává pan ředitel Lego. Klobouky ty měly skutečně tvar obráceného kužele komolého, ale nebyly nikterak nevkusné, jak se pan ředitel Lego domnívá, a jak se jim posmívali Blatáci, nazývajíce je »měřičkami«. Byltě průměr těchto klobouků na dně a při hlavě náležitě úměrný, a proto nevypadal celek nikterak nevkusně, ba mohu říci, že se mi klobouky ty líbily mnohem lépe, nežli cylindrové kastory blatácké s veškerým svým vyšňořením a leskem. Takové klobouky nosily alespoň v Roudném a Hlavatcích, osadách Blatákům nejbližších. Není ovšem nemožno, že jinde byly tyto klobouky méně úhledné.

Ze všeho, co tuto pověděno, jest vidno, že kroj kozácky byl v celé své podstatě střízlivý, skromný a daleko ne tak malebný jako kroj ko-zácký. A přece už první pohled nás přesvědčuje, že oba kroje si byly blízky, že byly zpřízněny. Odkud ten rozdíl ?

Na první pohled by se mohlo zdáti, že to byly poměry hmotné, a že větší zámožnost dovolovala Blatákům většího přepychu v šatstvu. Ale tomu nebylo tak. Alespoň ne v obcích, které ležely v okresu soběslavském. Půda se větším dílem nelišila od sebe úrodností, a pracovití byli stejně Blatáci i Kozáci.

Také povaha lidu to nebyla, neboť jest to vlastně lid jeden, bodrý, veselý, zpěvný, sdílný a družný, a kdyby dnes pátral někdo po lidových