meslím jož tenkrať hnale Napolióna z Ruska do Parizo. Co jenom takoví Jedi skosele. Celé svět projit pěške, křéžem a křéžem, toli zemé, toli měst a toli pronárodo viděť!

Hólobek: No, Sak na to mele také čas. Mladyho vzale a staré chlap přesil dom. Kery pak tode pochetale ?

I. konšel Hadra: No, Josefa Nováka a Péč otekl z Hnojic až do Skrbeně, ale tam ho přeci chelle. Nebel to také žádné div, že chodák sebó nosel kosiř. Déť to tam tehdová člověk mosel nechať všecke svy mladý leta.

JRechtář: Pamalojete Ondro Dajče? Jak sme za ném chodivale na pastvo? Jak debe to dnes belo, tak ho mám před očema. Ale jak pak on to řikával? (Vzpomíná si.) Aha, jož to mám: ,Dež sem já bel, chlapci mili, o Bizamzona, tož sem já bel, chlapci mili, erežón. Ale včel — Andres Dajč — hudá ha, ženo, švenkuj fligl pravé — a ja bodo levé.'

Senkyř: Smeslel jož po návse sem míří.

JRechtář: Jož ho, meslim, ta pastva a těch 30 fontů rozchází.

I. konšel Hadra: Jenom se, sósedi, nepřeznávete, že sme se na něho domlovile. Děléte, jak debechme o ničem nevěděle.

II. konšel Hop: Ale slešíte, sósedi, mele bechme ho přece nečém šlahnót, abe si to podrohy rozmeslel, než něco posti přes zobe.

Rechtář: No, to jistá; tak levko mo to nevende.

I. konšel Hadra: Tak, šenkyřo, přenes ešče jeden. Dnes je mor-diácke dobry, až tak nosem króti. (vejde smeeiei.)

Smeslel: Slešel sem, že ste dnes, sósedi, všeci pohromadě, a tož do také za vama. y^y

Rechtář: No, šak jož sem vás, Smeslele, neviděl, ani nepamatojo; tak vítám vás!

Smeslel: No, déšto Pámbu. Eno, deť jednemo teho časo nikda nestačí. Mám nákop — člověk se naběhá po horách, než jaký to dobeče nande — a ledi se s tém tak dražijó. Eno, co je dělať?

JRechtář: Ja, milé — brácho! Každé stav má nějaký starosti; bez těch není žádná. Só, páni hrobi — a také máji šlrafáci. A co je vám, vám je ešče hej! Řeznice se mají ešče nelepše na.světě. Masa dosť, ale huř je s nama; me ho mosime pěkně kopovať.

Smeslel: Šak debeste jenom kopovale. Skrzevá to sem do. Já vim, že ste se na mne domlovile. Jož 3 dni o mně nebela živá doše. A ma-sečko mám — až radosť; z mladyho dobetčete. A polivečka — same groše.

I. konšel Hadra: Ale co si meslile, Smeslele? Bavěro domlovile. Me sme si chtěle jenom odělať půst.

Smeslel: No bať — ode mne pust, ale od cezího řezníka nebel půst —: pravda? Meslím sem neviděl chodiť ráno chůvo s talířkem.

II. konšel Hop: Eno a nic vám, Smeslele, pře tem nenapadlo?