Rodinný nedíl v dědickém právu městském a na Litomyšlsku v 15. a 16. století.

Dalším úkolem jest ukázati, jak tomu bylo u měšťanů a sedláků českých v témž období. Ku práci té chci také něčím přispěti. Předpokládaje v jiných místech v cechách poměry podobné a vycházeje od dědických ustanovení, jak v Městských Právech Koldínových z r. 157!) jsou uzákoněna pro města, pokusím se dokázati, že co předpisují Koldínova Městská Práva, to v Litomyšli platilo v praxi již po dvě století před rokem 1579, a že v 15. století zcela stejné, v 16. století přibližně podobné dědické právo, jako v městě, platilo na vesnicích okolí Litomyšl-ského, a to vedle současné platnosti práva saského. Nejde mi zde o dědické právo v celém rozsahu, ale hlavně o rodinný. nedíl.

Dědické zákony v Koldínovi o nedílu rodinném, či o spolku, jsou velmi podobné současným ustanovením v právu zemském či staročeském, i lze se domýšleti, že zákony Koldínovy pocházejí z ustanovení práva zemského, a že oboje jest pokračováním vývoje dávného českého práva. Podobně soudí Dr. Kalousek; Dr. Jar. Čelakovský praví o Koldínovi: „V ustanovení o právu procčsuálném, soukromém i trestném těžil v rozsáhlé míře jak ze zřídel práva římského, tak i štatutárneho práva Pražského a zemského." (Slovník Naučný VI., 464.)

Co tedy stanoví Koldín v Právech Městských od roku 1579? V článku F. 58: Kozdíl statku děje se před právem do dne do roka, jinak se za nedíl pokládá. — ?. 50: Díl svůj kdožby ze sirotků od bratru vzal, dědictví od nich nečekej, léčby všichni zemřeli před dospělostí bez pořízení. Však děti nevybyté kšaftu dělati nemohou. — G. 51: Dcera věnem a výpravou, syn vzav pomoc od otce, dědické spravedlnosti se nezbavují, zvláště když se zápisem, smlouvou, aneb kvitováním, statku a dědictví otce a matky své neodřekli. — F. 56 : Bratří a sestry v statcích na ně právem připadlých majíce se děliti: když by který z bratří neb sester co prve z toho statku ? sobě přijali, aneb že by co kterému ? živnosti prve dáno bylo, povinen to při rozdílu položiti, a teprv rovným dílem s ostatními srovnán býti. — F. 51: Syn ožene se, přijal-li by od otce svého něco k oné živnosti, avšak statku otce svého se neodřekl, a otec také tím by ho z statku nevybyl: tehdy umřel-li by prve než otec, děti jeho mají jeden rovný díl s bratřími a sestrami jich rodičů v statku pozůstalém po dědu míti.