Dále stanoví článek ?. 61: Bratří a sestry nedílné ani sobě, ani proti sobě svědčiti nemohou. Též děti od rodičů nedílné ani jim, ani proti nim svědčiti nemohou.

F. 57: Když vdova s dětmi má díl na statku sirotčím, a vdá se znova: tehdy ten její díl má jí z takového statku na statku movitém, neb na penězích hotových, vyplněn býti, a statek synům zůstati m á. Neboť pamět otcova v dětech mužského pohlaví, ne v jich mateři zůstává, a spravedlivo jest, aby zboží trvanlivější, jako jsou gruntowe, při synech, neb také dcerách, když by mužského nebylo, jako při dědicích pozůstal. A též kdyžby dcery vybývány býti měly, aby jich dílové jim od bratří na penězích hotových, neb na statku movitém, vyplňovány byly, léčby na statku movitém postačiti nemohly. — F. 54: Bratr a sestra nejstarší podíly kladou, nejmladší volí.

Nejspůsobilejší ochranou rodinného nedílu byl však článek H. 20: Přátelé krevní v prodej gruntů, od rodičů neb přátel svých krevních jiným lidem ven z rodu jich odprodaných, vkračovati mohou, dadouce tu sumu, zač grunt ten odprodán byl. Ale co posloupně po předcích nepřešlo, v to vkračovati se nemá.

To jsou ustanovení Městského práva Koldínova z roku 1579: rodinný nedíl jest v nich znám a jest také zákonem chráněn!

Jest nyní otázka, zda ustanovení tato o rodinném nedílu v městech, nebo snad i ve vesnicích, v praxi také šetřena byla a jak často. ? odpovědi dáme mluviti knihám městského musea Litomyšlského.

Liber memor. ab anno 1360, fol. 15 k roku 1485 má toto : .... Stala se smlouva mezi Matoušem lazebníkem z Nového města Pražského, řečeným Rauš, s strany jedné, a mezi Hanušem truhlářem a manželem Dorot}', dcery nebožce Urbana lazebníka, s strany druhé. Jakož Matouš Rauš, který pojal za manželku Alžbětu vdovu, někdy manželku Mikše syna Urbanova, lazebníka z Litomyšle, kterážto Alžběta po Mik-šovi, prvním manželu svém, táhla se na statek Urbanův, a tudíž Matouš Rauš (po) paní Alžbětě, již nyní manželce- své. Proti nim Hanuš truhlář s Dorotou manželkou svou a dcerou Urbanovou odpor činili, pravíce, že předepsaný Mikeš jsa neoddělený od svrchu psané Doroty sestry své, a od pánů svých sirotek nepropuštěný, nemohl jest poroučeti statku toho žádnému, ani manželce své, neb s ní roku daleko nedobyl jest, ani plodu nezůstavil. Obě strany nechtíce se o to souditi, přestaly jsou na smlouvě a podělily se o statek.

Kniha Stará Zelená na foliu G. 44a, bez data, ale mezi zápisy roku 1525, obsahuje: „Rozsudek mezi Jiříkem Vlasatého synem, a Janem Brodským na místě manželky jeho a sirotka s strany druhé, učiněný pánem JMtí Janem Kostkou v přítomnosti (prázdné místo). V té při mezi Jiříkem synem Vlasatého s jedné, a Janem Brodským na místě manželky své a sirotka s strany druhé, kdež mezi nimi byl jest odpor o kšaft nebožtíka Jindřicha Baccaláře, bratra vlastního Jiříka nadepsaného, kterýmžto kšaftem on Jindřich zřídil jest o nápadu bratra jednoho umrlého. Ale on Jiřík odpor tomu učinil, pravě, že ? takovému zřízení