Lidové názory o zjevech přírodních.

Bez aneroidů, barometrov a jiných přístrojů dovede venkovan bez-pečuě určiti počasí pro nejbližší dobu. Má řadu neklamných a osvědčených znamení, na jejichž základe bezpečně prorokuje povětrnost. „Babí kout", odkud bouřky, lijavce a jiné pohromy rolníkovi přicházejí, má každá krajina. Jižní větry nosí déšť, severní sucho. V Měetci Králové pozorují lvíčka nad věží radnickou: Je-li obrácen ? Běrunicum (k jihu), bude pěkně, založeno na časy; otočí-li se ? Vinicům (k severu), prší jistě. Ranní déšfi — ženský pláč. V poledne chodívají kroupy. V pádo-líku a nad lesy prší víc než v rovině. Přijde-li kolomazník do vsi, říkává se, že musí pršeti, kdyby byla obloha sebe více vysmejčená. Za to v sobotu — mariánský den — se sluníčko vždy třeba na chvilku ukáže. Je li mrtvo (bezvětří) a dusno, není „dýšť" daleko. Neprší-H dlouho v létě, jsou dírky v nebi zaneseny a rolník se raduje, že mu mandelíky (panáky, vojáci, kozičky, bandory) dobře na poli vyschnou. V létě konev vody a hrst bláta, v zimě hrst vody a konev bláta, ale ve žních ani o tu hrst bláta nestojí. Prší-li o křtu, o svatbě, padá štěstí Sebevrah privoláva na krajinu krupobití, neúrodu. Rok nezaprší tam, kde dali zemřelému pod hlavu polštář s peřím a ne z hoblovaček. Mží-li, padá rez na staré a krása na mladé panny.

Slunce mnohými známkami ohlašuje déšť. Koupe-li se ráno v krvi (červáncích), štípe-li dopoledne, pije-li vodu a zapadá-li za mraky, nebo v šarlátu, zvěstuje dýšť. Za svitu slunečního padá na rostliny „ruda" — jedovatina ze shnilých jezer a rybníkův. Hořívá-li po několik dní při západu slunce Dunaj (červánky na jihu), nastanou „plískanice". Kola okolo slunce i měsíce jsou neklamná znamení změny povětrnosti.

Má-li měsíc rohy vzhůru obráceny, bude hezky. O nové čtvrti měsíční se počasí měnívá. Mnoho hvězd, jasná mléčná dráha znamená brzký déšť. Není-li v noci rosy, vystoupí-li ráno mlha, lze čekati deštivé počasí.

„Dnes je vidět na hora, vozte domů!" pobízí se o žních za krásného dne, kdy je daleko viděti, sousedé v Kněžicích ku práci, tušíce brzký déšť.

Stará, zkušená žena ve Skochovicích vyprávěla: „Když jsou ráno na nebi požehy (bílé trhané mráčky) nebo je-li nebe kaprovité (krope-naté), změní se čas do večera. To mám yyzkusíno! Tuhle povídám Kazdovy : .Holka, změní se čas, nehřej si s tím jetelem, vem ho domů!' A vona na to: ,Ale je pěkně, já ho rozkulím a von líp doschne.' — Za chvíli se mračilo, měla čas ho vzít domů a vod tý doby pršelo pořád."

Také říše živočišná poskytuje neméně látky ? pozorování před změnou povětrnosti. Mravenci a včely svým počínáním prozradí našim venkovanům určitě, bude-li pěkně neb ošklivo. Slepice se před deštěm