jíti v noci s čepičkou na hřbitov. Tu ji duch od něho přijal, ale smělý mladík zaplatil svůj nevčasný žert životem, neboť ho duch na kusy roztrhal.

Kdyby někdo i nevědomky zmocnil se nějakého předmětu, který nebožtíkovi náleží, neb i nepatrné částečky těla jeho, zle toho také pyká !

Poslyšme, co se stalo jinému chasníkovi z Vlčnova! Týž účastnil se ještě s jinými druhy svato-jirské pouti u Tří Bubnů. *) Tu mu mstivý soudruh jeho vhodil pokradí do kapsy zub, který na hřbitově nalezl. Chasník přinesl si zub domů a také jemu zjevoval se v noci nebožtík, kterému zub onen patřil, a žádal za vrácení odcizené věci. Zjevení to opakovalo se kolik nocí po sobě. Ubohý hoch ledva se vždy rána dočkal, a veta bylo po někdejší jeho veselosti! Když tak sklíčený a celý utrápený chodil a stěžoval si kde komu, co ho tíží a děsí, smiloval se nad ním sám pachatel, který toho byl příčinou, a vyznal se skroušeně, co mu způsobil.

Tu chasník, kterému se nebožtík zjevoval, s prvním soumrakem vsedl na kůň a cválal ? bubenskému kostelíku. Ke hřbitovní ohradě hnal koně po zpátku, vyňal osudný zub, přes hlavu přehodil ho na hřbitov a pak úprkem ujížděl ze smutného tohoto zákoutí. Pak měl již pokoj od příšerných nočních vidin.

Zlí lidé používají i hlíny z rovů zesnulých ? svým úkladům. Zvláštní tajemná moc přičítá se hlíně z hrobu, v němž odpočívá žena-šestinedělka. U nás v Eosicích chodíval, jak mi stará žena jedna vypravovala, po žebrotě schudlý řezník Bahenský. Týž na své obchůzce přišel do jistého statku, kde mu služebná dívka poskytla odvárky z připálených švestek Takovým obdarováním pohněvaný žebrák pohrozil děvčeti: „Počkej, děvko, budeš na mne pamatovat! Já ti musím zkazit svět!" Hrozbu svou také vyplnil. Opatřil si hrstku hlíny z výše označeného hrobu, tou pak při nejbližší příležitosti přehodil nebohou. Ta se neprovdala a v bídě a nouzi se až do smrti světem plahočila.

V Luži na podloubí měl řezník svůj krámek. Řezník ten šidil lidi tím, že jim dával malou váhu. Proto, když zemřel, nenašel také ve hrobě pokoje. Každé noci ubíral se ze hřbitova městem do svého krámku, tu pak sekal do špalku jako míval za živa v obyčeji. Okolní, jsouce tím ze svého klidu vyrušeni a ustrašeni, dlouho tu a tam ohlíželi se po pomoci. Konečně se tu vytýčil jakýsi stárek z blízkého mlýna, který se odhodlal ? tomu, že strašidlo nadobro zažene. I vzal si kropenku se svěcenou vodou a posvěcenou křídu a šel s večerem na hřbitov. O jedenácté hodině otevřel se náhle hrob, zesnulý řezník vyšel z něho, ale dříve košili, kterou měl na těle, svlékl a na hrobě zanechal. Zatím co nebožtík dle svého obyčeje putoval ? svému krámku, zmocnil se statečný stárek té košile a teď vyčkal návratu řezníkova. Jak týž, vykonav obvyklou svou noční pouf, ? hrobu svému se vrátil, zpozoroval hned ztrátu a hnal se