bez vědomí raddy z téhož zacommunicírovati, tím méněji vydati, dáti, proti mé mil. vrchnosti a jejímu panství ničeho jednati, aniž jiným toho činiti dopouštěti, následovně i taky v důležitých velkých věcech žádného shromáždění raddy bez časného vědomí a přítomnosti téhož k tomu cíli a konci schválně od milost, vrchnosti zřízeného Actuariusa ustanoviti nebo držeti, ničehož bez jeho vědomí a přítomnosti z obecních důchodů nepro-dávati, aniž jistým způsobem ne vydávati, měšťanstvo obecné přes slušnost neobtěžovati, anobrž jednomu každému bez ohledu osoby nebo nevyhledávaje svého interresu a užitku spravedlnost učiniti, všem jinším příkladným, pobožným, křesťanským životem předcházeti a je ? takovému vzbuzovati, přestoupce jak s dobrou pochvalou a mírností i také dle provinění s ostrostí napravovati — slovem všeckno to činiti chci a mám, co na čest milujícího, křesťanského, věrného muže a opatrovatele obce přísluší i činiti a to pod ztracením mojí cti. Ostatně ale netoliko sám při samo-spasitedlném sv. římském náboženství pevně setrvati, nýbrž taky k tomu manželku svou, dítky a čeládku domácí jako i ostatní všecky obyvatele obce mně pod správou svěřené pilně přidržeti a aby všickni dle nejvyšší možnosti při službách Božích najíti se dali, pozorovati, i dále taky na to, aby žádný kacířský knihy vlouzený a přechovávaný nebyly, bedlivě šetřiti a jak nejdříve by proti někomu podezřelost se vyskytla, to beze všeho prodlení . . kanceláři oznámiti, jako i taky všechno, což by ? zachování a rozšíření samospasitedlného římského sv. náboženství ? ? odvrácení nebo vykořenění bludu kacířského mně vždy možné bylo, činiti chci a mám. Tak mně dopomáhej Pán Bůh všemohoucí, blahoslavená, od hříchu počátečného neposkvrněná Panna Maria, Matka Boží a všickni svatí. Amen.«'1)

Po Sochorovi skládali slib konšelé, každý zvlášť: ». . . podle mně svěřené povinnosti se vždy věrně, upřímně a poslušně chovati, spravedlnost držeti a ji jak domácímu, tak přespolnímu, chudému, bohatému udělovati, vdovy a sirotky přichraňovati, je taky před jinšími vyslyšeti a to, co skrze celou radu vzneseno bude, před časem anebo bez vědomí celého magistratu nic žádnému nevyj evovati, nýbrž se mnou až do hrobu mého nésti a zatajiti, při sessí, jenž by od milost, vrchnosti představený actu-arius osobné neřídil, neseděti . . chci a mám.«

Po konšelích došla řada na starší lidu (seniores plebis). Každý přísahal: >. . . (že) . . budu se poslušně chovati, na všechno dobré a obecní bedlivě pozor dávati a užitky obecní dle nejvyšší možnosti rozmnožovati, a když bych seznati měl, že by buď skrze kohokoliv co obecního neprávem se zadávalo, utrácelo, nebo jakýmkoli způsobem na zmar přicházelo, to ihned při celém shromáždění raddy a téhož . . . actuariusa povinně přednésti a na trestání pilně nastupovati, při všem obecním lovení, sena a obilí sklízení sám osobně přítomen býti, hospodáře spolusousedy mé, by na oheň bedlivě pozor měli, komíny vymetávati dávali, cesty a mosty spravovali, sám na sobě téhož všeho příklad dávaje . . v tom napomínati . . chci a mám . . .«