V Dehtieících: Kollár, Tomašovič, Ochleři (dva) dosud pracují na svých čtyřech dílnách po předcích zděděných na místech bývalého Habánského dvora stojících; pak Müller, Kleinedler, Čejdrle.

V Bolerázu: Kýta, Hujsi, Kermandy. Bylo zde deset džbánkářu ještě na konci 18. století.

V ? ? solné: Hetzer (poslední).

V Modré: Micka, Chytil. (Dosud pracují ve státní džbánkárně »Kávový rád«, zboží kávově polévané).

V Březové: (hrnčířství) Válko, Misár (dosud pracuje). Ve Vrbovém: (hrnčířství) Michalec, Pilát.

Trenčín: Müller, Smied. (Tento dosud pracuje.) I z ostatních sídel džbánkářskýeh brzy zjistím ne-li všecka, tedy mnohá jména mistrů bývalých. O tom nepochybuji.

Poněvadž nejen zajímavo, ale dôležito je (též ? vůli rozpoznávání věcí) zvěděti způsob technické výroby, týkající se hlavně míchání barev a »polevu,podávám zde zprávy, které jsem v ohledu tom sebral. Podávám to přehledně v poměru dílů jednotlivých součástek směsí, ku polévání nádob aneb ? míchání barev glasurových připravované.

Uvádím za příklad dvě džbánkárny a sice: Dehtickou a Dobro-vodskou.

Toť polev bílý, na který se malovalo. Práce koná se s polevy takto: Olova a cín spálí se na popel a pak se osévá (přesívá) a smíchá. Tato smícbanina nasype se do hliněných kadoubků a pálí se za sucha. Prepálené se utluče a mele na jemno, načež pak s vodou na domácím kameni' se roztírá. Toto pak s mletou solí a pískem se smíchá. Jednou vypálené nádoby se namáčejí nebo polévají naznačenou směsí, dají se pálit podruhé, vyndané se malují a zase do pece vkládají.

Podle toho, jaká má býti glasura, zbarvuje se příslušnými kysličníky, které jako přísada do směsi se dávají. Dle množství kysličníku jevila se také intesita té které barvy. ? malování užívalo se barev, jež se i do polevů míchaly.