24. Neb do Jeruzaléma hned v Starém zákoně byla prosba zaslaná, za zbité ve vojně, Judas stříbro sebral, na oběť je poslal, za mrtvé se modliti užitečně uznal.

25. Tobiáš syna svého také vyučoval, by při pohřbu mrtvého chléb a víno dával, u spravedlivého (což bylo jiného) než kladená almužna za něj, pro chudého.

26. Též když Saul a Jonata ve vojně zemřeli, jak to v městě Ga-lata bydlící slyšeli, hned hořce kvílili, zvlášť David, král milý, za ty i za ostatní všichni se postili.

27. Ten půst David nekonal jen z lásky spřízněné, neb on také miloval dítě své nevine; když jest znemocnělo, by zas uzdravelo, postil se za něj David, ne však když skonalo.

28. Proč za dítě zemřelé David se nepostil? Za ty muže dospělé proč kvílil; se postil? Zajisté z příčiny z ohledu na činy, že znal půst užitečný těm dušem za viny.

29. (Rukopis: V Novém zákoně stojí tato slova ? čtení, proč se za mrtvé křtěji? Nejní-li vzkříšení, že to slovo křtění jestiť co mrtvení. To jest ze slo.v Kristových dosti ? srozumění.)

30. Však byť ani zákonních důvodů nebylo, dost na tom, že za prvních křesťanů již bylo to řádné učení, podle poučení těch, jenž od Ducha pravdy byli osvícení.

31. Jsouť důstojní svědkové hned s prvního věku, mnozí svatí otcové od církve počátku, kteří jsou kázali, též psáno nechali, aby žalmy za mrtvé křesťané říkali.

32. Že jest to od nebeských knížat jim svěřeno, od mužů apoštolských oustně nařízeno za mrtvé se modlit a památky činit, aby Bůh jejich viny ráčil jim odpustit.

33. Kdož by tálo svědectví jakkoli odpíral, ten by při náboženství horším se dokázal než Židé i Turci, kteří také v srdci lásku mají ? zemřelým, věří o očistci.

34. Však předce tu nevěrnost mnozí vyzrazují, že tu svatou povinost zcela zavrhují skrze nevšímalost, pravdy neznalost a v lidské citedlnosti srdce zatvrzelost.

35. Řkouc: že jest to smyšlený jen nálezek lidský, v obyčej uvedený, skrze časné zisky; za mrtvé modlení jen času maření, očistec že v zákoně nikde zapsán není.

36. Toť by zas tak mistrně nahlížeti měli, kde to stojí v zákoně, aby zapoměli tu lásku ? svým milým, přátelům zemřelým, nad nimi zatvrdilí, srdcem skamenilým.

37. Jestli tělo hrob kryje, duši nezavírá, že ona věčně žije, učí .zákon, víra; má-liž pak láska jít s tělem do hrobu, shnít? Tuť samá přirozenost citedlnost musí mít!

38. Také žádný až podnes toho potvrzení od Boha (jest) nepřines, že očistce není; oběti konané, za mrtvé uznané, že mají být z paměti lidské vymazané.