Aby hospodyně měla zdárné kury, nasadí slepici na novou nedělir když lidé jdou z kostela.

Večer před sv. Janem Křtitelem zapalují se na kopcích a horách ohně, přes které svobodná mládež obojího pohlaví skáče. Mládeži není sice známa příčina tohoto obyčeje, leč původem jeho jsou snad zápalné oběti, které bohu Radihosti a jiným božstvům v den slunovratu letního-na temenech hor obětovány byly.

Večer před sv. Ondřejem, je-li v domě více svobodných, ulomi každý kousek chleba, dají všecky kousky na naberačku a pamatují si dobře, čí který kousek je. Pak všecky hodí psovi, čí kousek pes nejdříve uchytí, ten se nejdříve ožení nebo vdá-

Když na jaře ponejprve zahřmí, klepají si kamenem o čelo, by jich hlava nebolela. Tato pověra snad pochodí od památky hromovládnéha boha Peruna. Když z jara poprvé vidí čápa, lehnou si zády na zem, aby záda nebolela. Když z jara vidí první vlaštovku, myjí obličej, aby neměli pih (by se jich slunce nechytalo).

Když kmotra nese novorozeného hocha ke křtu, staví bába mezi veřeje dveří s jedné strany koště, s druhé sekeru. Zavadí-li hocha nesoucí kmotra (na ruce ho bere kmotr teprve v kostele) o sekeru, bude-synek silný a srdnatý; ???-li koště povalí, hošík umře brzy. Staré báby zažehnávají bolení hlavy, suché lámání, psinu.

Ďábel nemoha zapomenouti, že sv. Cyrill a Methoděj vyrvali duše starých Moravanů z jeho spárů, připamatoval potomkům jejich pohanské obyčeje a pověry, omaloval je nátěrem dobra a svátosti, udělil lidem, čeho si přáli těmito pověrečnými obyčeji dosáhnouti, a tak se pověry rozšířily a zůstávají neustálým vypravováním starých ve vážnosti u luzy. Spisovatel doufá v Boha, že pomocí dobrých farářů pověry tyto budou? vymýceny.

Žákovská slavnost na sv. Řehoře až na nepatrné zbytky v okolí města Strakonic, *) na Táborskú v Dražících, Stálci a okolí2) a na Podlesí v okolí Stachů3) úplně v Cechách vlivem zákonů školních zanikla. Douíá. pisatel, že nebude nezajímavo, sdělí-li s veřejností, že starobylý zvyk tento, jakožto význačně rozlišný variant posud uchoval se nezměněn v původním znění, jako byl před 60 i více lety, a to ve školní obci Kožlé (okr. Ledeč