hřeben dřevěný o 25 až 40 zubech); nemlátí se, jak tomu jinde. „Hlavinou" krmí se pouze dobytek vepřový a busy.

Len se tře po „hrstech" (slova zemně se neužívá) a váže se v klouby. Hospodyně (maminka) len „vochluje na vochli", která jest úplně stejná s hachlovadlem; v zimě přede se na kolovratech (v Hart-manicích), aneb na přeslicích (v Nedvězím). Čeládce nedává ^e plátno přidánkem. Přebytek lněného semene se prodá, aneb se dělá olej, kterým se dosud mastí koblihy, brambory, jahelník, aneb ?? do něho namáčí chléb. Výtlačku při dělání oleje (záboj), užívá se jak v domácnosti, tak i v prostonárodním léčení.

S třením počíná se v prvé polovici října a končí v lednu, únoru aneb i později. Při tření schovávají tředle nejjemnější len, který musí býti jako hedvábí, z něhož pletou velmi uměle věnec zv. „kocour"; do tohoto věnce splétají stužky, květy; máli hospodář dítky, také cukroví a ořechy.

Podařilo se mně získati tři věnce, z nichž dva pocházejí z Nedvězí, třetí ze Sádku. Jeden z Nedvězí jest velmi jednoduše pletený, leč tím zajímavý, že mezi jednotlivými pletenci vynikají „kloubky" lnu (zohyzděn jest tím, že na něm upevněn věnec z dělaných růží v barvách křiklavých). Velmi krásně a uměle pleteny jsou věnce druhé, zejména onen „s myškou". V Hartmanicích věnce nebylo; rozdělaly jej děti hledajíce cukroví a ořechy v něm zapletené; odtud a z Korouhvi obdržíme snad jindy „kocoury".

Jest dotřeno. — Tředle ustrojí se svátečně a shromáždí se v tírně (v Sádku, kde jest filiální kostel, jdou na mši, kterou si platí); odtud odeberou se ? hospodáři v párech, zpívajíce nábožnou píseň buď k sv. Josefu, aneb Mariánskou, přede dveřmi světnice pokleknou a modlí se na poděkování za šťastné skončení tření. Vstoupí do světnice, kde již čekají svátečně ustrojení: hospodář a hospodyně s dětmi. Nejhezčí děvče osloví pak oba. Dostal jsem do rukou dvě „říkání"; jedno ze Sádku, druhé z Hartmanic. Prvé jest více uměleji složeno a zdá se prací asi učitelovou, druhé prosté a tím zajímavější.

Prvé zní: „Dlouhá doba uplyuula, krutá zima již minula, práce naše skončena Mnohou cestu ste si vážil, výdělek nám zaopatřil, ?? to s vědomostí srdce upřímností vzdávám vřelé díky. Při tom však Boha prosíme, by vám žehnal počínání vaše, všecko namáhání, by váš život ve štěstí plynul až do starosti. Přejem vám, by vaše dítky stále rostly jako kvítky, ku podpoře vašeho někdy věku starého, ať se drahá spokojenost ve vašem srdci prostírá, ať vás těší trpělivost, když se štěstí ubírá. Bože, uslyš naše prosby jemné, abyste vy vždycky v štěstí stál, jenž nám z pouhé jenom lásky k nám dobré často prokázal. — Dovolte mně ruku políbit', nás tak často chránící; vděčnost naši ať vám vysloviti můžeme srdcem hořícím. A když mocná vám pokyne raka- z světa ? výpravě, zakotví u vlasti jiné ve poklidném přístave a tam někdy na věčnosti byste korunován byl, to my Vám všichni přejeme a od Boha žádáme."