se vše dle toho, na jakém je gruntě a v které krajině. Kde jest sedláku dobře, nevede se též podruhovi zle, kde sedlák jest stěží živ, má též podruh ustláno na pichlavých šípkových růžích. Celkem však za krajových okolností není podružství ničím, co by mohlo podporovati snahy socialistické.

Sedlák má jistý blahobyt nebo neblahobyt a podruh také. Posléze mohu dle vypravování p. prof. Soukupa, rodáka zajímavého kraje Píseckého, jehož zpráv v této stati s velkým vděkem jsem užila, poznamenati něco o stravě vesnické, hlavně čelední, čímž doplňuji článek „o službě na vsi", uveřejněný již v českém Lidu. Strava každého i čeledi řídí se dle zámožnosti krajiny a jednotlivcovy. V Louce, rodišti p. prof. Soukupa, bývá ? snídaní- v zimě : polévka kyselá, t. j. z kyselého mléka a krupice, v létě též samo mléko, pak kaše bramborová s krupkami a mlékem, zvaná někde též nastavovaná, nebo kaše z krupek. Ta se dá na mísu a uprostřed udělá se jamka a do ní dá se máslo. Z toho dolíka mastí starší děvečka, jež při obědě posluhuje, nabéře lžící máslo a jede jí kolem do kola. Za kaši v létě bývají „buchty", t. j. nakrájený chléb politý svařeným mlékem a posypaný mákem. Každý dostane též na deset hodin tak zvaný „posnídálek", t. j. krajíc černého chleba (z velké díže, v níž zadělává se na žitný chléb), v poledne jí se bramborová polévka, v létě drobená, maštěné brambory s cibulkou nebo brambory s kyselou omáčkou, knedlíky se zelím a jiné, v létě převládají jídla moučná, vdolky, lívance atd. Svačina jest krajíc chleba, ? večeři bramborová polévka nebo zelná (zelnice), v zimě kyselé mléko, podmáslí a brambory na lou-pačku v létě. Při sklizni pšenice mívají t. zv. „brambůrky", t. j. jistý druh buchty, pokropené syrubem nebo medem a posypané mákem Svačina jest chleba „z malé dĺžky", t. j. vyrážkový. Když seče podruh oves, dostává bábovku. Sekáči hrabicí nejedí společně s ostatní čeledí, nýbrž mají pro sebe připravený oběd lepší, vybranější, dostanou místo vody pivo, nejen ? obědu, ale po celý den.

V chudších krajích a méně zámožných hospodářů jsou poměry podruhovy ovšem horší, o čemž zmíním se v článku pozdějším.

Pokud mně známo je, byly v nedávné době dvě psané knížky tohoto druhu popsány. Jedna v »Čas. vlast. mus. spolku v Olomouci« Mat. Václavkem, druhá v »Českém Lidu« V. Houdkem. Oba tito badatelé známí jsou četnými svými pracemi v obora kulturní historie našeho lidu, a příklad jejich povzbuzuje mne, abych také zprávu o ná lezu 2 exemplářů t. zv. »KriStofky;« ctěným čtenářům »Č. L.« podal.