Ve Vyzovicích na Moravě, milém to mém rodišti, bylo takových »Krištofek« či zaklínačů ještě před nedávnými lety více. Jak mně totiž přítel můj Dudík, theolog v Olomouci, sdělil, byla i v jeho rodině takováto »Krištofka«, prý velice obšírná a též pěknými iniciálkami se vyznačující. Později však byla zapůjčena do Val. Klobouk, odkudž do Vyzovic dosud zpátky nedošla. — Druhou zas rovněž přítel můj A. Kratochvíl, správce školy v Neobuzi, věnoval ještě jsa studentem jistému mně známému pro-fessoru, nyní v Praze žijícímu. A ještě o jiných nyní už rovněž ztracených jsem u nás slyšel. Z toho viděti, že víra v nadpozemské jakési poklady v chudém našem městě byla velmi rozšířená. Teprve po nedávných, za mé paměti ještě konaných, však opětovně nezdařených pokusech víra ta u lidu našeho se tratí.

»Krištofka« novější začíná takto:

»Ve jméno nejsvětější a nerozdílné trojice svaté Boha f Otce : Boba f Syna : Boha f Ducha svatého. Amen. Začíná se devítidenní pobožnost ? sv. Krištofu a to sice „punktové", jak se ta pobožnost konati má, a jak držeti se povinen je jedenkaždý, který tu pobožnost vykonati chce, jak následuje dále. — Vypsáno od Geork Krištof. Anno Domini 1826.« ') »Krištofka« tato jest opisem některé »Krištofky« starší, snad právě té, která se mně později do rukou dostala. Shoduje se totiž co do obsahu i slovosledu naprosto s onou starší. O této však starší není mně možno stáří její udati. Neboť, jak už jsem se zmínil, schází jí vazba a list titulní Jinak jest úplná, rovněž pěkně psaná, ale první a poslední strana pro špínu a mastnotu nečitelná.