». . . pakli ale to dost není« (totiž všecky předešlé prosby) »teda j á prosím a přikazuji tobě skrz tvé svaté jméno, skrz tvé věčné božství . . . abys mi to, zač já žádám, dáti ráčil. O nebesky otče, já nepůjdu od tebe pryč, až mne vyslyšíš, nebo já sem ti tak hrubě a silno přikázal, abys mú žádost' vyslyšel a tak není možná, abys mně odepřel, v té naději živ jsem, že modlení mé před tebe přídě, a mú žádosť milostivě vyslyšíš a zvolíš.« —¦

Po této »modlitbě« mají se říkati »letanije k sv. Krištofu« schválně snad v »Krištofce« pro zaklínače složené. Potom modliti se musí náš zaklínač dlouhé různé modlitby a jisté části evangelia sv. Marka, sv. Matouše a sv. Lukáše, vše v určitém pořádku stanovené. Z tohoto velikého množství modliteb nejvíce zajímavou jest modlitba k sv. Krištofu se vztahující; v ní dovídáme se, co vlastně náš zaklínač od s v. Krištofa žádá. Proto ji doslovně uvádím:

»0 svatý a velebný Páně mučedlníku a v núzi pomocníku, svaty Krištofe, nebeské kníže, já volám ? tobě a prosím tebe, vyslyš mú vrúcnou modlitbu a prosbu mú. Vyslyš a to skrz toho pravého, živého a mocného Boha, který nebe, zem, moře a všecky věci stvořil, vem moju ubohú modlitbu na ramena tvá a nes ji před trůn toho nejvyššího, to před trůn Trojice svaté a obdrž mi (dnešní noc), abych od Boha bohaté obdařen byl a učiň, abych já chudý a pomoci potřebný člověk dostal -\- božskú pomoc, milosť a žádané peníze a to jdoucí měniče dobrého zlata a stříbra, jednej každéj po polovici a tolej, co žádám, jakož [stokrát pět a dvacetkrát sto tisíc] zlatých a stříbrných peněz, které mi a dedičom mým ? vychování a z núze pomožení i všem chudým lidom abybyly a ty mi přines. Skrz božskú moc, silu a kvalt toho živého Boha -j-i Syna Ježiše Krista, kterého si skrz ten potok Jordan nesl. 0 svatý, sv., r sv. Krištofe, já prosím tebe a volám ? tobě po nejprv skrz tu silu a moc a také při tom kvalte u Boha nebeského Otce -(-, já volám ? tobě o sv., sv., sv. Krištofe, po druhéj skrz moc, silu a kvalt Boha Syna + Ježiše Krista, já volám ? tobě o sv., sv., sv. Krištofe, po třetí skrz tu moc, silu a kvalt Boha Ducha -f- Svatého. —«

Po této modlitbě a následující — sv. Krištofa zaklínající — říká náš zaklínač evangelium s v. Jana. Konečné všecky své modlitby »obětuje« svatému Krištofu a — s hrůzou i napjetím očekává výsledek svých modliteb ... V této příčině, aby zaklínač věděl, jak se má chovati, poučuje se v »Krištofce« takto:

»Kdyby se tě to ptalo, oč prosíš aneb co žádáš, odpověz: Milosrdenství a pomoci taky od Boha, věčný život a ty peníze, které [?. ?.] op akuji a všecko jdúcí měniče a dobré na zlatě a na stříbře každých polovic sumy a tak mnoho, jak Bůh ráčí«. A dále čteme: »Ale kdyby v ten ča s just, kdy některá modlitbu říkáš, neodpovídej, až takovú modlitbu d okonáš. A když bys juš měl tú sumu, že by ti juš duch přinesl, tak