Nejvíce v adveatě těší se děti na sv. Mikuláše, kdy on sám chodí, nebo matičky.

S v. Mikuláš mívá v družině anděla, ďábělka a sluhu; někdy si též sám vyjde. Za Mikuláše strojily se devuchy z „přidek", některý synek za ďabelka. Děti bájí, že po svätvečerú Mikuláš spouští se s nebe na •věži a pak na zemi.

Ve Slavkově u Opavy chodí Mikuláš a dvě Mikulášky přistrojené do bílých šatu a bílých karkul z mušelínu zhotovených a na hlavách posazených. Mikulášky zastávají úřad andělů, podělujíce děti. Mikuláš strojil se do biskupských šatů. Někde jezdil sv. Mikuláš na koni; arciť nebyl to kůň přirozený, nýbrž umělý. Sestrojil se ze dvou řešet. Jedna řičíce dala se na předek a druhá na zad. Obě se pokryly, by jich nebylo viděti; z předu se postavila nějaká koňská hlava, ? zadní řičici připojil se ocas, a kůň byl stvořen. Mikuláš na koni míval větší družinu. (Posud jezdí na př. v Jarkovicích). Když vjížděl do stavení, zamrsknul metelkou na okno, a služebník zazvonil. V jizbě volá na děti: „rykaj, rykíij!" Děti se modlí. Pak se ptá: „poslúchajú vaši děti?" „Umis tež čitať, ličiť katesmus?;' Uspokojí-li děti svatého, rozdá jim jabłek, pecek (sušené ovoce), ořechů, bumbíku a jiných paskudů (pamlsku).

V Dobré u Frýdku praví se, že chodí se po „Mikołaj ??". V Janovicích, Raškovicích, Moravce a okolí na sv. Mikuláše chodí matičky. Dvě roby na Moravce jedna ustrojí se po bílo a sice bílou „podolíčku" spodnici uváže na krk, na hlavy posadí si koruny, čapky biskupské, na obličej rozpustí vlasy nebo vlákna lněná, konopná (v Dobré), do ruky vezmou březové pruty. Doprovází je v Janovicích tři chlapi, odění do obrácených kožichu a povříslem jsou opásáni, ve tváři sazemi začerněni. V rukou mají řetězy a hlomoz jimi tropí. Jak přijdou ? chalupě, zazvoní, nebo „střelí" matičky „březovcem" po okně. Starší matička řekne: „řikaj, řikaj!" V Dobré berou řídkou šatku bílou na hlavu, korun nenosí. Dále sobě počínají jako sv. Mikuláš. Zdali v osobě „Matiček" tají se bohyně Morana (?) našich pohanských předků, není nijak jisto.*)

Po sv. Mikuláši hoši mají na starosti úpravu bičů, na Klimkovsku „karabačů", aby jimi na viliju (vigilii, štědrý večer) důstojně mohli oslavovati Ježíška.

Ěemenný bič uvazují na „ručku", k biči přiváže se koupená „šnura". Všechny přípravy dějí se „pokryjanku" (tajně). Žádoucí štědrovečerní šero zavítalo, hoši řítí se návsí a „pukají", „praskají", „střílí" (biči), co každý nejvíce může. Pukati smí se až po večeři.

Na štědrý den děti také se postí; aby v zdrženlivosti od jídla setrvaly, slibují jim matky a domácí, že uzří „zlate těla" spouštěti se po zlaté „loně" u kostela; v Janovicích a Lubně zase zlaté tele po „krańcu u peca" skáče nebo ukáže se „zloty vtok" (zlatý pták). Na