str. 406
Domácí také pozorují, kdo ráno první zavítá do stavení za scestím; jestliže jest prvním chlapec — kráva bude míti býčka, přeje-li první děvče — „teličku" (jaloviČku). (Eaškovice, Moravka.)
Po koledě choditi jest všeobecnější ve Slezsku než se scestím, jsou však osady, kde se vůbec po ní nechodí, na př. ve Vlaštovičkách, Jarkovicích, Benešově; jsou zase dědiny, že více dní se koleduje, na př. v Kravařích v pr. Slezsku, ve sv. Štěpán, sv. Jan a Mláďátka. Choditi po koledě mají někde právo jen synci na př. v Milostovicích, děvčata mají Krásnou, jinde zase společně dostavují se ku stavením aneb do nich, aby koledy zpívali.
V okolí Opavy děti u dveří obyčejně zpívají písně kostelní, na př. „Narodil se Kristus Pán, radujme se" aneb „Buď od nás pozdraven Mesiáš", „Od východu ku západu"; dále od Opavy, na Frýdecku, v pr. Slezsku tam uslyšeti větší pestrosť ve zpěvích koledních.
Ve „Vlastivědě slezské" na str. 144—153 uvedeno jest několik koled slezských, v Bartošových j,Našich dětech" na str. 271 a 273 našli jsme jen čtyři ze Slezska, a podobně několik možno čísti v „Národních písních, pohádkách, pověstech atd.", jež vydala „Slávia" r. 1878. (Str. 100, 120, 162, 174, 183, 214 ? 216); ? těmto připojíme ty, jež podařilo se nám slyšeti; možná že některá z nich známa již odjinud, my pro nedostatek sbírek koledních nemohli jsme se lépe informovati.
1. Pásli smy ovečky v jedne dolině,
ve velikém hušču v jedne březině:
ony se nam potratily, a my smy
tež poblúdili až ku Betlému.
Přišli smy ? Betlému, tam pane-
nečka pěstuje diťatko jak andělíčka.
To ditě mžíka očkama, rado by do
tanca, cupe nožičkama. No Janičku,
no Petříčku, složimy se na mužičku,
na švrlikanu.
Začlijimšvrlikať, Josef byl starý,
neuměl tancovať, skákal bez vlády.
Komurečka se zaohvila, panenečka
se rozsmila: chacha, chacha, spadnul
s valacha.*
|
Z Pustějova.
Konec jiný z Utěchovic v pr. Slezsku:
A Josef starušek skákal jak mladý,
a némuh se hybať — byl unaveny;
piznul se tam o ruh peca
zasmila se panenečka chachacha!
2. Šulame se, šulame — koleda,
Pana sobě hledáme — koleda,
ľan šedi sam za stolem — koleda,
břinká sobě tolarem — koleda,
Pambu mu jich też naspoř — koleda,
snad nam da tež s jeden groš —
koleda.
|
Ze Sedlišť u Frýdku.
2. Chodil Ščepan po koledě celu noc,
a vzal sobě Pana Krista na pomoc
Pana Boha i Panenku Mariji,
jeli doma ten hospodař či neni!
O hospodáři co děláš či čuješ,
ešli ty nam koledičku hotuješ?
|
Z Janovic.
3. Ščesti zdrávi tomu domu,
vinšujemy něco komu,
nejprem panu hospodáři,
ať se mu na poli daři;
potom pani hospodyni,
ať se ji daři v kuchyni,
aby hrnca nerozbila,
sto tolarův uspořila.
|
Z Janovic.
4. Svaty Ščepan po koledě rad chodil,
[:a že se mu Ježiš Kristus narodil:].
A čemu se matka Boží rosmila?
[: že Ščepana koledovať viděla :].
|
Z Kravař v pr. SI.
*) Koleda až na konec jiný z Utěchovic vzata z „Vlastivědy si." str. 145.
|
