ani Hrvátice. Byla „tánka", — a zdálo se jí, že se ztrácí v očích lidí; rzala více suken, a zdálo se jí, že roste, vyniká, naškrobila je, byla široká, a moda docílena! ? tomu pěkná, pestrá, květovaná svrchaička, — jak jednoduše, prostince vypadala proti tomu žena v „dúžičkih hálah" nebo v „šůbi"? Tak dostaly se „dúžičke hale" a „šůba" v rozpor se vkusem lidu pozměněným a činily nemilé překážky nejslabší stránce ženy

Čís. 1. „Škuofíja" od zadu.

i děvy: krášliti se! Eozpor rozřešen, ovšem v duchu lidu, ve prospěch pestrosti, živosti a rozmanitosti krojové. „Dúžičke hale" a „šuba" ustoupily a daly vyniknouti v plné kráse pestrým, květovaným, širokým a škrobeným sukním živých barev.

Z kroje žen vymizela také „škuofíja". Ěíkali jí jinak „porta*. Šime Malinar s patrnou zálibou a milou na ni vzpomínkou takto mi ji popsal: „Zarúčnoj (nevěstě) su dali véčijer škuofíju za pet, deset i pátnajst fímat; ta je bila z papíra, a na tom papíri je bilo lípo prilípjeno na-šívanje; odáne su jímale prek (přes) škuofíje bijélu, rjědku plínu, da budu