Nedobře usadili se Lhot e ? tí. Mají kolem i doma mnoho louží a v nich hodně škroukajícícb žab, jež jim již do vínku přinesly název »škroukadla«. Také rozhodly prý ve Lhotce jednou žáby o volbě starosty. V den volby seděly tři žáby na návsi u louže a hádaly se o starostu. Prvá křičela: »vr - zák, vr - zák, vr - zák.« Druhá: »pi - kal, pi - kal, pi - kal.« A třetí: »ří-ha, ří - ha, ří-ha« (nejrychlejším tempem). Tato poslední zvítězila. Za nedlouho křičely všechny: »ří-ha, ří-ha, ří-ha,« a starostou obce skutečně zvolen soused Říha.

Sedličané z téže příčiny jsou »jamaři«. Zvláštní tělesná statečnost a odvaha nazvala Syrovské (na Ledečsku) »práči«, kde prý •o muzice vždycky někdo »dostane«. Mimo to pokřikují na ně i sudiči, zajisté nikoli bez důvodu. Podobně baví se i v Bělé (u Něm. Brodu). Proto jim sousedé zpívají: »U Bělé na kopečku, uškrtili tam děvečku, při muzice o věnečku.« Za to ve Lhotě u Krásné Hory nemají ze svého hrdinství nic než nelichotivé jméno »vlci«. Spatřili prý kdysi za vsí vlky. Bylo pozdvižení. Celá ozbrojená obec táhla »na vlky«. Ale když přišli za ves ? domnělým vlkům, ? nemalému úžasu se přesvědčili, že to — nerozhrabané krtiny na lukách. Ale ti »vlci« jim přece zůstali. Proč říkají Vačickým (na Pelhřimovsku) »hej kadí a« a Hněvko-vickým (na Humpolecku) »úvata«, nedovedl nám již vysvětliti nikdo.

Vilémovští u Humpolce slují »rakušáci«. Jsou stěhovaví jako ptactvo. Když se z jara vlaštovky vracejí k nám, stěhují se Vilémovští •od nás — »do Rakous«, jak říkají (třeba to byly Tyroly nebo Solnohrady), a když na podzim stěhují se vlaštovky od nás, vracejí se Vilémovští — k nám Tak to chodí rok za rokem.

Jak pomáhá ku známosti zamilovaná potrava, nejlépe viděti jest — ve Skorkově. Tam nejraději ze všeho — »šusterku« (škubánky). Prolo jim jinak než »šusťerkáři« nebo »šusteráci« neříkají. Stalo prý se ve Skorkově jednou před posvícením, že jim vepř vyryl ze země zvon. Zavěsili jej na zvonici a zvonili jím o posvícení prvně. Ale jak užasli, když zvon hlaholil, jako když volá: šu-ster-ka, šurster-ka« (jak sami na vlastní uši slyšeli). Od té doby stala se šusterka ve Skorkově jídlem slavnostním, a oni o posvícení i o pouti nic jiného než šusterku nevaří Jen že prý se ? ní leckde ještě macešsky chovají.—Proto se také jednomu občanu Skorkovskómu zjevila šusterka ve snách a žádala, aby prý ji více mastili. Nevím, poslechli-li. Za to pak pořídili si na ni mašinu. Vzali starou lavici, vyvrtali v sedadle díru a od spodu vystrkujíce derou těsto, urážejí jednou rukou kusy, aby byly všecky stejné. Také v Okrouhlických Dvořácích, v Suché a v Petrkově (Něm. Brod) mají o posvícení »něco zvláštního«. Okrouhličtí Dvořáci — řezačku, v Suché —¦. bábu a v Petrkově — cikána. V Suché totiž usušili v pazderně před posvícením se lnem — i třevačku-bábu. V Petrkově zabili před posvícením při pračce — cikána. Jak připravují Okr. Dvořáci »řezačku«, nemohli jsme vypátrati. V Du-áejově rádi »dršřky«, proto na ně volají »drškáci«. Jeníkovští •ode dávna slují »hla d i«. Jest to asi následkem přirozeně zdravého pod-