nebí, jež jim dodáva chuti, jednak ale proto, že jim sousedé Kalhovští nemohou zapomenout ztráty svého ^říslušníka-vepře. Utekl kdysi Kalho-vanům vepř a nemohl býti nalezen, ježto Jeníkovští našedše jej a nemohouce ho pravému majiteli vrátiti, dávno si na něm pochutnali. Za to dostali od Kalbovských nelichotivý titul — hladi. Ale aby nebyli Jeníkovští Kalhovanům zaň dlužni, vysmívají se jim: »Trata, trata, tratata, v Kainově jsou prasata, v Šimanově hnanci a v Oustí brabenci...« Z Jté příčiny není prý teď radno ptáti se v Kalhově po prasatech. Ani na prodej. Také Zbinožští závidějí Jeníkovským jejich hlad, neboť jim zpívají: »Jeníkovští hladi, snědli kočky mladý ...« Pelhřimovští — jsou' »nudlaři«. Dělají před Křemešnickou poutí několik dní napřed samé-nudle do polívek pro poutníky.

Také kroj pomáhal titulovati. Nejkonservativnější v kroji byli My-sletínští. Nosiliť ze všech nejdéle ze svého národního kroje ony dlouhé-kabáty, jimž říkali — župany, a Mysletínským proto — župani. Z té příčiny snad slují i Hořepničtí »šosáci«. Gerveno-Rečičtí jsou-

— »čubáci«. Nosívali dlouhé kožichy — šuby. Měšťáci jsou našim Horákům vůbec »třepáci«; tak říkají na Želivsku —¦ zejména Pelhřimovským. Jinak zase, nosí-li se venkované, že to není ani »po městsku« ani »po selsku« — slují půlpáni. Že bývali Kojetínští (u Něm. Brodu) na své vyšívané kožichy pyšní, pokřikují na ně podnes »Koj e tš t í furianti«. Chodili prý dlouho na robotu v bílých, vyšívaných kožiších, jichž jim okolní sousedé záviděli. — Branšovätí u Větr. Jeníkova jsou všichni »leví dřeváci«.*) Ztratilyť prý se jednou v celé vsi přes noc všecky pravé dřeváky. Odtud jejich přezdívka. — Bohatství přineslo přezdívku Bolechovským u Želiva. Mají větší statky a slují po okolí »zemani«.

Nemalé pozornosti došly i některé tělesné vady našeho lidu. Tak pokřikují Želivští na Sedličany »volata«. Mají prý »tlusté krky«

— a dobře prý je slyšeti v Sedlici u muziky, když chasa zpívá: »Okolo-Sedlice -e-e-e-e. . . letí holubice - e - e . .« při posledních slabikách veršů zvuk podobný hlasu natahovaných měchů kostelních. Z podobné příčiny přezdívají i Pavlovanům »dudláci« a »holubáři«. Tam prý o muzice stojí u dveří hospody panák, jenž prý přivítá každého hostě-slovy »dlu — dlu«. — Branišovští pod Křemešníkem děkují prý své malé postavě název — »peckaři«. Malí jako pecky. Bysterští u Humpolce nejsou velikými hrdinami. Majíť prý v těle místo sádla — lůj. Říkají jim — »lojaři«. Jinak volají na ně Bříští ještě »bakaři«.

Záliba v cizím majetku poznamenala též některé vesnice (ovšem jen-vinou jednotlivců). Proto slují Zbinožští — kozáci, Vyskytenští

— chmelaři, Zachrtínští — vinaři, Dolnoměstští — an-grešfáci. Mikulášovským (Hump.) říkají »baboráci«. Usadil prý" se tu po francouzské vojně jistý bavorský voják, jenž svým spoluobčanům přinesl nové jméno. Jinak jde o nich pověst, že na robotu přišli Mikulá-