Předchozí 0461 Následující
str. 426

Důležitost lidového podání českého.

Napsal (r. 1845) Karel Sabina.*)

Uznává se všestranně, že literatura naše zkvétá, národnost se zmáhá, mocnost idey nad hmotu zvítězuje. Nedá se upříti, že již prudčeji krev tělo naše probíhá a myšlénky hbitěji v nás kolují s pomněním na velikou úlohu naši, zachování totiž národní naší cti.

Jestliže protivníci naši, domácí i cizí, učení i neučení, ostrovtipní a tupí, snažení našemu všeliké námitky v cestu stavěli, jestli nás surovou aneb jalovou argumentací svou nuditi a nuditi nepřestávají, vždy marné a směšné zůstane toto dorážení jejich, pokud nás ona hrdost národní oživovati nepřestane. Ale právě té hrdosti u nás Čechoslovanů méně se nalézá, nežli u jiných národů, jejichž poměry našim se podobají. Zde mezi slovanskými zvláště Srbové, mezi germánskými zvlášť Dánové za vzory nám sloužiti mohou.

My jsme vlídný národ; když ale v tuto vlídnost hlouběji nahlídneme, aneb sami sebe někdy pozorujem: tu hle přemnohá vlídnost naše až k nesmelosti, skromnost ? služebnictví, pokora ? podléhání se snižuje! Především buďme mužové! Pravda a spravedlnost je štítem naším a pevná vůle, ráznost naší zbraní. Že národnost svou hájíme, že se snažujeme státi hodnými otců slavných, kdož nám to může zabraňovati ?

? dosažení však rázu a stálosti v snažení našem je potřebí nám poznání sebe, a jen pokud jsme si vědomi důstojnosti své, pokud cítíme platnost svou co národ světodějný, pokud individuálnost čechoslovanů co zvláštní pozornosti hodna se osvědčí —¦ potud i my hrdosti nabudem a sesílíme sami sebou.

V poznání sebe však jsme ještě daleko nepokročili, a teprv na první takměř kroky ? němu odvážili se někteří z vlastenců, zaslavatelů našich před nynějškem a skoumatelů věků minulých. Tím vděč-něji tedy jest nám přijmouti vše, co nám tito podají, přiosobiti to sobě a takměř vžíti se do toho, co je částkou bytnosti naší. Každý tu hned vzpomene na starožitná bádání našich učenců, a kdo hlouběji ve věc na-hlídnul, želeti bude, že teprv u svítání jsme a ještě dlouho kráčeti musíme ku světlu ve vědě našich starožitností.

Památky drahných věků jsou nám zasvěcené, ne co zvláštnosti, alebrž co známky a svědectví bývalé vzdělanosti ve vlasti naší a v našem národu. Nech památky tyto v kámen vryly své stopy, aneb v paměť lidu se zakotvily, nech v písemnostech se udržely, aneb v rozličných způsobech a uvyklostech.


*) Sabina rozepsal se o sběratelské činnosti v oboru podání lidového pH referátu o Krolmusově knize „Staročeské pověsti..." Květy 1845, str. 211 ad. Není snad nevhodné mezi príspevky k dějinám lidovědného studia v cechách zařaditi také tento další doklad, jak a jakou formou se uznávala důležitost tohoto studia r. 1845. Zbt.

Předchozí   Následující