jenž ne za ouda, ale jen za ironii člověčenstva považován býti může, neotesaný svůj jazyk na češtině si vyhraniti; nechtěl, ale raději cizoté v náruč se uvrhl. Go by se ku příkladu bylo již z Prahy stalo, kdyby nám český venek neposílal české vojáky, studenty atd?

Od toho kmene tedy, jenž se nejvěrněji přidržel způsobu praotců našich, od toho nám lze přiučovati se tomu, co národního, českého jest!

V pamětní knize fary mikulovické u Pardubic, kterouž r. 1836 založil farář Jos. Fr. Karel Devoty, známý spisovatel a buditel národní, zaznamenáno, kromě zajímavé snůšky různých památností z místa a okolí, několik pozoruhodných zpráv ze života tamních osadníků z dob dřívějších. Uveden tu i opis staré listiny, kterou r. 1842 na faru dodal Václav Štěpánek, sedlák z Vostřešan č. p. 1. a jež se týkala jeho děda Kryštofa roku 1777 zesnulého. Originál pak samý složen byl, jak se výslovně ve zmíněné pamětní knize uvádí, mezi r. 1770—77. Doslovně ji tu zaznamenám, a to na ukázku prostého a srdečného humoru lidu, kterým si při zvláštních příležitostech, hlavně o posvícenském veselí svůj málo závidění hodný stav zpříjemnili uměl:

Opatrnému Slovutné a Vzácné Poctivosti Panu Kryštofovi Štěpánkovi, sousedu a spolu jíž dobře zasloužilému Panu Rychtáři. Také staršímu kostelníku poctivé obce Vostřešan a všem jeho vzácným Pánům Hostům při posvícení uctivě se dedikuje ve Vostřešanech. Pochválen bud! Ježíš .Kristus, Zacheus ve Vostřešanech! Důstojně Velební, Urození, Slovutní a mnoho vzácné poctivosti vážení pozvaní pp. hosté, Vaši milost i jednoho každého, dle jeho stavu a povolání uctivě respektýrujíc, v domě Slovutného a mnoho Opatrného muže pana Kryštofa Štěpánka, rychtáře , Vostřešan-skélio, všichni počestně vítáni! Jim šťastné pozdravení, mnoho štěstí, přátelské shledání a všeho potěšitelného srdečně vinšuji! Jakož nás moudrý král Šalomoun napomíná, že duch truchlivý a smutný kosti vysušuje, pokrmy pak a nápoje a při tom pobožní a chvalitební zpěvové srdce i tělo lidské občerstvují, mysl ztrápenou obveselují a člověka posilňují: vinšujíc já V. M. a všem vzácným pánům hostům, aby užívajíce těchto pokrmů a nápojů, by jim je Pán Bůh všemohoucí laskavě požehnati, v dobrou a čerstvou krev obrátiti a Pán Hospodin zase čtyřnásobně vynahraditi ráčil, a jsouce zde časnými pokrmy a nápoji občerstveni a nasyceni, po zdejším časným hodování a posvícení na hody nebeské pozváni byli, tam kdeby mnohdy na tvář nerozdílné Trojice Božské patřili, a s dnešním sv. Zacheusem v slávě nebesky navěky se radovati ráčili a radovati mohli, modlitebně vinšuji. A že toto moje sprostné a neumělé