ei onoho pahorečku „Žižkova stolu" všimne a všimnouti musí, poněvadž každému do oka padne, jak se říká, a jest velice znatelný.

Máme v cechách několik Žižkových stolů. Tak ku př. jeden jest u vesnice Všestar a Probluze na Královéhradecku, druhý v Náchodě. U každého takového stolu Žižka odpočíval a jedl na svých taženích. Tak podobně stalo se i u Luze. Lid si o tamním stole vypravuje toto:

To kdysi bojoval Žižka s velikým úspěchem a vítězstvím i v Uhrách. Když se pak odtamtud vracel opět přes Moravu do Čech, přitáhl se svým vojskem jednoho dne přes staroslavnou Litomyšl ? hradu Košum-berku, odkudž mínil dáti se na pochod ? Vysokému Mýtu.

Kus cesty od Košumberka poblíže nynější vesnice Bílého Koně rozložilo se vojsko Žižkovo táborem na polích, poněvadž bylo právě poledne a tedy čas ? obědu; potom také již dlouhým tažením všichni byli unaveni a vysíleni. Žižka poručil, aby zastavili, poněvadž sám také už cítil únavu. A tu jeho věrní druhové chtějíce mu připraviti nějaké pohodlí tam uprootřed polí za nesmírného vedra zřídili mu krásné místečko, na němž by si mohl jejich udatný a neohrožený vůdce dle své libovůle odpočinout a poobědvat. Jeden každý z vojínu na ustanovené místo přinesl ve své helmici hlínu, tu pak vysypal na určeném místě, tak že za malou chvilku povstala pěkná zemitá vyvýšenina, nahoře úplně rovná. Když vše bylo hotovo a připraveno, přivedli tam svého miláčka, udatného Žižku, aby na onom pahorečku či „stole" se posadil a poobědval. A Žižka tak skutečně učinil. Když pak bylo po obědě a všichni si odpočinuli, hnulo so opět vojsko všechno se svým vůdcem dále a odtáhlo ? Vysokému Mýtu Avšak ono místo, onen zemitý násep, na němž Žižka v pravé poledne ei odpočíval, vojsko jeho nezničilo, nechalo ho tam na památku. A stůl ten zůstal tam až na naše doby. Kíkají mu všude „Žižkův stůl".

Žižkův stůl u Luze těší se veliké úctě a vážnosti až doposud. Nikdo se ho neodváží rozkopati, nikdo ho nechce zničiti, poněvadž každý věří, že by ho stihlo neštěstí, kdyby ? takovému činu se odvážil. Jest tedy Žižkův stůl u Luze ve vážnosti takové, jaké se ku př. těší i místo, na kterém Žižka dokonal svůj život u Přibyslavi, neb i nedaleký Růžový Palouček mezi Novými Hrady a staroslavnou Litomyšlí.

Druhá pověst, již podávám, jest také z okolí města Luze a to z vesnice Eabouně. Vesnice tato jest od města Luze vzdálená asi 3/4 hodiny cesty na jih. Velice mě opravdu zajímalo, když mi jeden stařeček z vesnice Kabouně tuto pověst o Žižkovi vyprávěl. Pravda, znal jsem ji již dříve, ale poslouchal jsem ji od toho stařečka znova zase rád a rád. „Jsem na to velice hrd," pravil mi s radostí jakousi onen stařeček, „že moji předkové nad Žižkou, který za nepřemožitelného byl pokládán, přece jedenkrát vyzráli, tak že Žižka s nepořízenou musil odtáhnouti."