Stařečka to velice těšilo, že mi také něco mohl o Žižkovi vyprávět, když po věcech takových jsem se sháněl.

„To vědí," pravil mi, „von to byl takovej velikej jenerál, ten Žižka, táhl od hradu ? hradu a každý hrad rozbil. Tady nám nedaleko taky rozbil jeden hrad, totiž Košumberk." Co se toho týká, podotýkám jen tolik, že lid v krajině lužské (a jinde také) si myslí, že hrad každý zničen byl od Žižky. Košumberk však od něho zničen nebyl, poněvadž páni, kteří tenkráte hrad Košumberk ve své moci měli, byli úplně spojeni se Žižkou a jeho přátelé. A hrad Košumberk byl po smrti Žižkově ještě asi půltřetího století obýván a teprve potom začal se rozpadat. A říkejte lidu v okolí Luze co chcete, on proti vám stále, jak se říká, povede svou, že Žižka rozbil Košumberk.

Než vraťme se k Kabouni! Na Eabouni stávala za dřívějších dob tvrz, a kdo do této vesnice přijde, může tam až doposud pozorovati valy a příkopy, jež onu tvrz obkličovaly. O tvrzi na Eabouni vypravuje si lid následující pověst, která se také víže ku jménu Žižkovu.

Když Žižka jedenkráte od hradu Košumberka táhl ? nedalekému hradu Eychmburku. táhl také kolem tvrze na Eabouni. Umínil si, že jí dobyti musí stůj co stůj. Domníval se, že jí jistě dobude, poněvadž to byla celkem tvrz nepatrná, a pak nebylo v ní ani mnoho obhájcův. Vojsko Žižkovo přitáhlo ? tvrzi na Eabouni ? večeru a rozložilo se v tamním údolí táborem. Žižka zamýšlel učiniti teprve druhý den na tvrz útok. Když to viděli obhájcové tvrze, věděli, že veškerý odpor jejich bude marný. Byli proto ve velikých rozpacích, co si mají počíti. Viděli, že přesile vojska Žižkova neodolají, proto uchýlili se ku lsti. Jeden z nich připadl na šťastnou myšlénku, a ta skutečně také provedena. V noci totiž były se všech stran do-, tvrze rabounské snášeny úly se včelami a to ve velikém počtu A co pak se přihodilo druhého dne ráno? Vojsko Žižkovo přitáhlo pod tvrz rabounskou a také skutečně započalo na ni útok. Když vsak přiblížilo se ku tvrzi samé, počali ti, kteří tvrz obhajovali, metati dolů ony špalky se včelami na vojsko Žižkovo. Povstalým nárazem úlů na zem včely z nich u velikém počtu vylétaly, obrátily se na vojsko Žižkovo a počaly je notně štípati, tak že vojsko nevědělo si jiné rady než dáti se na útěk. Žižka s veškerým svým vojskem utíkal od tvrze rabounské: tak byla Eabouň zachráněna, a Žižka odtáhl dále ? nedalekému Eychmburku. Obhájcové tvrze rabounské velice si libovali, a skvostný opravdu nápad, onoho člověka byl velice vychvalován. „Inu", pravil kdosi, „když prý jednou husy zachránily Bím, proč pak by nemohly včely zachrániti Eabouň?"

Žižka tedy nepřemožitelným nebyl, a Eabounští jsou hrdi, že nad ním zvítězili!