bavlněné, hedvábné a j., vše na hromady. Co jsem zde shledal? Zahozené poklady lidového umění. Bylo to arci zamazané, špinavé, že by někdo se to bál vzíti do ruky, aje co naplat, bylo toho škoda. Po vyčištění ani by to nikdo nebyl poznal. Stálo to arci mnoho práce, ale bylo vděčno čištěním, sešíváním a látováním se zabývati. Mohu říci, že část nejpěknější vybrána byla z těchto místností, kterým s odporem se vyhýbáme. Poučil jsem hadrnice, co mně mají dávati stranou a nemálo jsem se podivil, když za krátko jsem měl nastřádaných pěkných kusů plný pytel. Tak povstala má sbírka drobného vyšívání z rukávců čítající na 5000 kusů. Dnes se nenalezne již nic, protože naše selky staré vyšívání poprodají a nezahazují je již do hader.

Sbíráním starých předmětů ze všech oborů se náš venkov upozornil na vzácnost jich a začal býti opatrnějším, ba vážil si jich velice, že některé věci vůbec nechtěl dáti z ruky. Na uherské straně však uchopili se zejména židé sbírání a se vší bezohledností zrovna vydrancovali celé obce a komitáty. Věci ty posílali do Vídně, jezdili s nimi do lázní, ba i do ciziny. Tak se to rozprášilo jako peníze marnotratníka. A jak by byla nutnost, aby bylo všecko někde pohromadě!

Na Slovensku bylo zvykem, že se starší věci, zejména ze šatstva, prodávaly o výročních trzích. Obyčejně chudší lidé si to kupovali. Ale později za drahé peníze to kupovali na trzích sběratelé, židé a obchodovali s tím. Zejména v Trnavě a Trenčíně byly bohaté lovy. Dnes je jako vymeteno, sběratelé se scvrkli, a mánie skupovací přestala skoro na dobro. Sami překupníci dnes naříkají, že se nikdo po starém vyšívání a pod. ani nezeptá, jakoby byli všichni již přesyceni. Ano, hned po výstavě národopisné vybuchla jako nákaza sběrací horečka, každý slídil, pátral, sbíral a kupoval. Dnes zemdleli, našlo se toho tolik, že se mohla skoro nová výstava uspořádat. Ale jedno zlo bylo spácháno, že totiž mnoho skvostů dostalo se do rukou soukromých a tím snad pro vždy nepřístupných odbornému studiu. Dnes nastává odborníkům nová, těžká, přetěžká práce Dnes aby se dali na nové toulky krajem a světem. Aby pátrali, kde co je, aby se všecko sepsalo a popsalo, poněvadž je nutno věděti o veškerém národopisném materiálu za příčinou soustavného studia. Vracím se rád na stará místa. Jdu do zapomenutých vesnic, do horských úvalů a lesnatých strání. Zde udrželo se vždy nejvíc památek, odtud se věci vynášely — ty nejcennější. Ptám se, kde co je. Jdu k židům, handlířům, prodavačkám. Z těchto se vyklubali během času skutečně odborní znalci. Vycvičili se, uměli jednotlivé předměty oceniti, uměli hledali, a to nejhlavnější — uměli prodati! Věděli, kam s tím, kde se jim ten který kus lépe zaplatí. Jim nešlo o to, aby nejvzácnější věci přišly do museí; kdo více dal, tomu to dali. Já jsem měl to štěstí, že jsem byl jaksi u mýta. Kolem mne šecek výnos a vývoz lidových památek. Přebral jsem sta a sta uzlů a nikdy jsem nepropustil — dokud to hmotné prostředky dovolovaly — 3 vzácného. Tak povstaly mé sbírky. Zachránil jsem pro nás, co se alo Dnes by se měli hlásiti všichni, kdož mají věci a předměty národo-