Předchozí 0014 Následující
str. 4

pisné, kteréž mají cenu, aby se o nich vědělo a mohly se vésti v evidenci inventáře sbírek soukromých. Česky. Lid jistě s ochotou, by otevřel sloupce svoje podobném soupisům soukromých, sbírek lidových památek. Toť se týká také jeho programu. Pokusím se řadu těchto soupisů zahájiti.

Srovnávací studie o svatebních obyčejích, zvláště o svatbě v Makedonii.

Podává Dr. Em. Fait.

V úvodě k následujícím řádkům dovoluji si upozorniti na české spisy stejné látky se týkající, aby, co shodného jest, blíže se přirovnávalo. Jsqu to mimo jiné práce: P; V-. Vykoukal, Česká svatba, Praha 1893. Jan Vyhlídal, Slezská svatba, Opava 1899. Krištof Chořvál, Slovenská svatba, v Turčanském sv, Martině- 1896. . Timkova Slovenská svatba, Báňská Bystrice 1868. Fr. Bartoš, Moravská svatba_ 1892, Slovácká •svatba na Podluží, popsal J. Kopecký, , 1899. Dr. Čeněk_ Zíbrt, Svatební a obžinkový průvod z prachenského kraje r. 1836. A. černý, Svatba u lužíckých Srbů, Praha 1893. Dr. J. Škarda, Svatební obyčeje z. okolí Plzeňska. V Praze 1894 B. V. Kuttan, Svatba, V. Meziříčí 1894.

I.

Založiti rodinu bylo považováno za první povinnost každého dospělého muže. Dle indického zákonodárce Manua musil se každý oženiti, a Parsové přísně trestají, kdo zůslává svobodným. Zendavesta prohlašuje: »Dávám přednost ženatým před svobodnými.« Ještě přísněji se vyjadřuje talmud : »Kdo úmyslně svatbu opomine, aby neměl žádného potomstva, má se považovati za rovna vrahu.« Védy považují za pravou dokonalost člověka, vyvoliti si ženu; teprve má-li dílky, stává se nesmrtelným a dosáhne cíle svého života. U starých Peršanů jenom otec se stával plnoprávným občanem. U Sparťanů neženatí neměli ani práva účastniti se veřejných her. Neženatí nepožívali nijaké vážnosti.

Naši předkové pohlíželi na svatbu jako na největší svátek v životě jednotlivcovi a tak ji pojmenovali. Makedonci zasnoubení v největší časti krajin nazývají g o d e z, což odvozeno od hody. Ménež neb 'r e.nva ^ ,označuJe v Skopü, ježto se tím na vždy mění slav každého. V Acna Uílebijsku námluvči označili jako m o m a r e, že jsou vysláni za dívkou (moma). Jinde tvrdí 0 nich, že jdou »na prosbu« (proseni, e), neb vstupují, aby požádali za ruku (p o s a k v a n t e), v druhých krajinách hlásají, že se nevěstě chystá »výstroj« (stroj). V některých kon-


Předchozí   Následující