činách ženichovi plnomocníci se vypravují, aby podali ruky, »ruka chvakjanbe«, na znamení, že úmluva nabyla platnosti. V Razlogu cení svou službu výše, ježto přicházejí žádat »hlavy« (g1avež). V Skopii se spokojují také zevnějším odznakem, poněvadž podávají prsten, což i ptrstenvanse .sluje. V Razlogu v některých dědinách kladou váhu na rozjařenou mysl, jež se jeví při.tom nezbytnou podmínkou a tudíž, říkají, že spěchají na p r e p i v.

Sami námluvčí rovněž různé názvy si přikládají. V Brodech a Skopii se uvádějí jako snob ni ci čili snubní o i, ačkoli v našem smyslu snoubenci nejsou. Jinde v nich spatřují god.ežniky, v některých dědinách Debrska a Ochridska se ohlašují jako strojničí. Zgodatici se uznávají z toho důvodu, že připravují úmluvu a přátelský dohovor (zgodu). Nejširší význam mají svatové, kteří i v jiných jazycích slovanských jsou známi.

Postavení dívky i ženy není tak důstojné, jak by jemnější cit toho-vyžadoval. Za přítomnosti nastávající snoubenky se smlouvá o její cenu, kterou má dáti ženich rodičům v odměnu za její výchovu. Častěji jsem potkával tlupy vesničanů, mezi nimiž muži seděli na soumaru neb vyhublém koníku, ženy pak i dívky vedle bosou nohou brázdily silniční prach.

Pravidelně ani nejedí pohromadě u téhož stolu, a muž jakoby se ostýchal se přiznati, že má ženu a dceru. Když jsou shromážděny dívky v některém domě na sedjance, a mladíci vstoupí hromadně na návštěvu, povstanou první a setrvají v uclivosti tak dlouho v klidu, dokud se muži neposadí. I pak se odděleně sdružují, nikoli ze studu, nýbrž přílišná úcta jim brání se připojit.

Obyčej únosu nevěst se zachovával nejen v mnohých krajinách knížectví bulharského, ale i v Dramsku, Prilěpsku i v jiných končinách Makedonie. V Dalmácii a v Bosně s Hercegovinou dosud se uvádí mezi nejčastějšími zločiny, pro které venkované bývají stíháni. Uloupení stává se mnohdy v takových případech, kde k tomu se nenaskytá ani žádné pohnutky, když není žádných překážek od kterékoliv strany. Nesouhlas rodičů se zdá nezřídka strojeným a pronáší se za tím účelem, aby se vyhnuli velikým výdajům se svatbou , spojeným, jako se často i v po-volžských guberniích' přihází. Vyškytají se arci případy, že dívka sama nepociťuje žádné náklonnosti k mladíkovi, který vyčká vhodné příležitosti, sezve si důvěrné druhy, unese ji násilím do nepřístupných hor a tam ji drží tak dlouho, až prohlásí, že se chce státi jeho ženou. Ihned se ubírají k duchovnímu, který téměř nikdy neodepře svého svol.ení, aby požehnal sňalku, třeba se tento stal proti vůli rodičů. Podobné mravy nalézáme též u Geremisů v kazaňské gubernii. •)

Tento způsob sňatku sahá svým původem do dávných dob. 2) U Indů znám byl pode jménem r a k š a s ů, poněvadž bylo dovoleno