pouze této kastě bojovníků lupem nevěsty si získávati. Khondové loupí své vyvolené, při čemž ostatní dívky ženicha stíhají, ale pouze na oko tak činíce.

Známo, že se více rodí chlapců než děvčat, u nás o 4—6%, ale rozdíl se brzo vyrovnává velikou úmrtností u hochů. V pozdějším věku se rozdíl obrací v neprospěch druhého pokolení právě u národů divokých aneb málo vzdělaných. Nemálo k tomu přispívá, že primitivní kmenové usmrcují dívky hned v útlém mládí. Kde toto zákonem není dovoleno, spočívá na nich nejtěžší práce v domácnosti, tak že právě tím se žena záhy v životní své síle vyčerpává.

Proto u všech národů jest loupež prastarého původu. Na Korsice, podobně jako u Albánců bývalo to domácím mravem. Australci vedou o dívky nezřídka tuhé boje, Pešeráei unášejí nevěsty na kanoích, mladík z polouostrova sinajského odvleče svou nastávající hadunu násilím pod stan svého otce. U Čudů se ukryje dívka před svým vyvoleným někde ve dvoře a nedá se nalézti. U mongolských Kalmyků nevěsta se zadržuje svými přítelkyněmi a družbové ji musí uhoniti. Někdy ujíždí na život a na smrt, aby se nemilému nápadníku nedostala do rukou. Na polou-ostrově Malace dívka počíná běh v kruhu a když jí mladík nedohoní, aneb nedá-li se mu lapiti, není žádného sňatku. Také u starých Prusů musela býti odvedena, a potom teprve se počalo vyjednávati s tchánem, jakou náhradu by za ni požadoval. Nevěsta pak pozvala své přílel-kyně a příbuzenstvo k hostině, aby oplakávali s ní společně ztrátu panenství.

Přistán kitě se nazývají dívky, které se dorozumějí se svým hochem, seberou v neveliký uzel své šaty a jiné maličkosti, jichž nejnutněji potřebují, a samy odcházejí do domu svého vyvoleného. Jakmile vstoupí do světnice, přiblíží se děvče ke krbu, rozdmýchá v něm oheň, čímž ukazuje, žu se svěřuje ochraně domácích bůžků. Líbá ruku přítomným členům rodiny a ustupujíc do kouta, čeká odpověď od hospodáře. Přijetí se vyjadřuje tím, že ji vyzvou, aby si přisedla k ohni. Uskuteční-li se takovým způsobem svatba, ženich neplatí »agarli>k« nevěstiným rodičům a pro jejich příbuzné nekupuje žádných darů. Za to se také dívce nedává žádná výbava. Na svatbu nechodí nikdo z příbuzných, ale ukáže-li se, že dívka nezachovala panenství, nemůže se navrátiti ku svým rodičům. Jest k tomu potřebí jisté ráznosti, aby se pristanka odhodlala k takovému kroku, ovšem musí předcházeti dorozumění s ženichovými rodiči.

Důvodem k podivnému dle našich představ jednání jest buď odpor proti zamýšlenému sňatku se strany nevěstina příbuzenstva, neb úspora, aby se nákladné hostině předešlo a nemusely se drahé dary opatřovati. Vždycky to potvrzuje veliký význam, jaký se od nepaměti dává domácímu krbu.

Pristanka, ubírajíc se ke krbu, dává se pod ochranu domácích skřítků, když přiloží na ohniště a plameny vysoko vzhůru počínají šlehati, jako by veselost projevovaly nad přítomností nového člena, dávají tím