duchové na jevo, že ji za svou přijímají. Nabídla se k službám domov-níčkům a nebyla od nich odmítnuta. Přece se však poslední slovo ponechává hospodáři, a proto ustupuje dívka do kouta, čekajíc, jaké rozhodnutí vstříc se jí vyšle.

V Bretagni, když se mladík hodlá zříci své nevěsty, přijde tato večer, když všichni domácí jsou kolem krbu shromážděni, vezme z ohniště kus dřeva a dá je napříč, na znamení, že své styky se svým dosavadním ženichem přerušuje. Tedy duchové, kteří jsou v krbu představováni, musí býti uraženi, že se domnělý jejich přírůstek s nimi nesnáší, nepřikládá dříví na krb, jak povinná úcta a žádoucí svornost káže, a tím se trhají svazky nedávno teprve ujednané.

Není-li dívka z jakékoli příčiny přijata od ženichových rodičů, uchyluje se do příbytku některého příbuzného a tam setrvává, až se celá rozepře po dobrém urovná.

Jiný rovněž prastarý způsob sňatku jest koupě. V Makedonii i v knížectví musí se za nevěstu dáti náhrada jejímu rodu, že byla její čest chráněna. Za to se dávala obuv a »agarli>k«. Podobná koupě již v pradávném čase indoevropských upomínek se zaznamenává. O Indech praví Strabo: »Indové se žení s mnohými paními od rodičů zakoupenými. při jejich přijetí dávajíce za ně spřežení volů.« Svatba slula urša. I Římané si uváděli do příbytku ženy koupí, což se nazývalo coemtio a dělo se původně měnou v krávách odhadovanou. Tak dosud si opatřují družky života Nogajci, nabízejíce za ně m a 1, dobytek. Afganci kupují své paní a splácejí za ně minah. Litevci odváděli v tomto případě krčeno.

Tacitus vypravuje, že Germané dávali paním dary: voly, zkroceného koně, štít, kopí a meč, nejen tedy platební hodnotu, ale nabízeli se, že ji budou hájiti zbraní (Germania 18). V Eifelu (v Porýnsku) obdrží nevěsta od svého ženicha závdavek »Gottesheller«, jaký již staří Gallové na oslavu zasnoubení skládali. 1)

I na Kavkaze 2) udržel se obyčej kalýma čili výkup za nevěstu-Ocel jeho dle psaného práva musulmanů jest, aby rozvedená žena měla dosti prostředků k živobytí, neboť při rozvode vrací jí muž všechno, co přinesla do jeho domácnosti. Zvyk se rozšířil ke všem moslimům. Za pobytu svého v Turkestanu byl jsem poučen, že mezi Turkmeny poslední dobou zavedeny některé důležité změny. Ženichem splacené peníze nepřipadají už nevěstě na zabezpečení její budoucnosti, nýbrž nejbližšímu příbuznému jako výkup. Od příchodu Rusů plat kalymu vzrostl ze 100 až 150 rublů na 600 — 800, jsou však případy, že se dává i přes tisíc rublů. Neboť se zakazují »alamany« čili loupežné nájezdy do sousedních zemí, jmenovitě do Persie. Kalým za dívku jest nižší než za vdovu, neboť tato bývá lepší pracovnicí než dívka, která se odevzdává muži často již y 9. neb 10. roce, tak že bývá ještě téměř děckem.