Podobně i z jiných končin možno uváděti doklady k tomu, že svatby konány bývaly pouze v omezeném ročním oase. V Peru byl sňatek společenskou povinnoslí a vykázán mu určitý měsíc. Mladíci a dívky vycházeli na náměstí, aby se blíže seznámili a v Kusku sám inka se smísil mezi lid s členy své rodiny. Každý sňatek mimo administrativní skupiny se zapovídal. Obec se zavazovala pro novomanžele vystavěti příbytky a příbuzní s ostatním měšťanstvam opatřovali je všemi potřebami pro domácnost. l)

V starém Římě v měsíci dubnu připadaly svátky ku poctě Venuše. U Manhardta a Kulischera možno nalézti celou řadu dokladů, že v Německu, Anglii, Estonsku a jinde se zachovaly zvyky, jež nám slouží za svědectví, že byly dříve sňatky omezovány na určitou výroční dobu, nej-éastěji na jaro a počátek léta.2)

Ze dvou míst pskovského letopisu můžeme souditi, že konec ledna a počátek února byl znám pode jménem svatby a tohoto výrazu se užívalo patrně, by se označila pro sňatky stanovená lhůta.3)

Připadá to tedy až v masopustní ostatky, na které dosud po venkově u nás nejhojněji svatební radovánky se ohlašují. Ze všeho patrno, že omezování svobody sňatků v Makedonii na určité období, neb i jednotlivé dni, není ani nahodilé, ani osamělým dokladem.

(Pokračování.)

Jako první sešit XIII. svazku Forschungen zur deutschen Landes- und Volkskunde, vydávaných prof. Dr. A. Kirchhoffem, vyšlo letošního roku dílo*) Dra. Roberta Foxe pod titulem »Die Pässe der Sudeten unter besonderer Berücksichtigung der Cen tra 1-sudeten« Jmenovaný spisek obsahuje vedle 88 stran osmerky a mimo přehledné tabulky též mapu středních Sudet, sloužící k vysvětlení uvedených údajů.