Č. 2. Cikán Jožka se synem hudcem.

musíme z toho starobylého přebytku, nádhery a hojnosti sporé zbytky, ale tím vzácnější, protože jsou nevyvratnými doklady o svérázné kultuře zapadlých pokolení našich předků.

Jedním zaniklým rázovitým skvostem Slovácka byli hudci, oni bodří malíři tónů, od přírody vyučení, čerpající melodie i harmonie z ducha a povahy nevyčerpatelných zpěráků a zpěvaček. Hudci nepřišli nikdy do nesnází. Znali všecko — a běda, unikla-li někomu některá