nota! Slováčtí hudci! Nebyl to orkestr, byla to nečelná družina. Tři, čtyři dostačili úplně, aby oživili, vzpružuj každou veselost. Byl to primáš (hudec), kontráš (sekundista), basista. K nim se někdy připojoval gajdoš (dudák) a cimbalisla. Hudci byli nerozluční přátelé lidu, nescházeli nikde, kde se jaká radovánka chystala, a na zavolanou hned byli pohromadě, aby utvrdili každou veselost. Bez hudců nebylo veselosti. Hudba jejich byla nehlučná; liše nesly se tóny z jejich náslrojů a rosily v bujné, radostné nálady vrcholící v rozjařenosti celé společnosti. Čarodějné to byly zvuky, do kterých se občas přidružovaly zpěvy domácích národních písní. Hle, máj stojí na návsi před hospodou. Vše umeleno, vesnice čisťounká, domky omalované. Lid hrne se z kostela. Je to požehnání. Slunce hřeje a pálí, na návsi víří prach za rozcházející se chasou, která spěchá, aby co nejdříve připravila se k hodovému reji. Hody na Slovácku! Bývaly pěkné, překrásné. Dnes mizejí a ztrácejí čelné bývalé půvaby. Na mnoha místech jsou již praobyčejné muziky bez všeho pořádku, končící rvačkou. Ten pořádek a zvyky, jaké byly před časy, nejsou dnes a nenavrátí se již, Vidíme sice kroje a švarnou mládež, avšak ne oněch skvostných neporušených rázovitých momentů, které byly příznakem a skvostnou ozdobou šumnýdi veselostí na slováckých vesnicích. Kolem máje schází se celá ves. Slaří i mladí. Zvláštní rejdiště opodál má vyhlédnuto dro-botina, která nedočkavě čeká, až hudci spustí. Šumných děvčic je tu jako kvítí. Utvořily kolo veliké, uprostřed se procházejí stárci, bohaté vyšňoření, s pestrými vonicemi. Zavdávají děvčicím, aby jim šly lepší nohy. Překrásný pohled, jak řetěz děvčic se kolíbá, nemohou se dočkati muziky, zapotily si samy:

A chlapci zpívají na to:

Nedlouho si popěvovali; Předstoupilo několik šohajů před hudce, kteří byli již přichystáni a inštrmenly přelaďovali, a začali, notovati písně. A již do toho vpadli hudci. Nejprve primáš zachytil notu a druzí za krátko se k němu přidali. Trochu si pozpívali, zatleskli na děvčice a již se pustili do vířného tance. Za nedlouho byla kolem máje pestrá směsice, jako když jsou luka v plném květu.

:, Hudci i tanečníci byli ve svém živlu; Oba neúnavní, vytrvalí pěvci měnili písně a hudci statně pokračovali. I staří pohnuli se do hybného tance a dětská drobotina statečně si,vedla v prachu svého rejdiště. Malebný byl to obrázek, hoden štětce malířova. A když hudcům hlásila se