žízeň a tančícím bylo potřebí oddechu, na krátko se přestane, aby zase počalo se poznovu.

Tři nerozdílné družky: hudba, zpěv, tanec jsou vzácné karakteri-stické národopisné skvosty Slovácka, jež rašily na bujném kmeni ducha národního, jež ssály nové krůpěje poesie i hudby z nevyčerpatelné studnice lidové individuality a síly kmenové. Kam se poděly ty prameny dnes? Jak tanec, tak píseň, tak hudbu nepoznáváme, vše se odcizilo. Staré rody hudců vymřely a stěží dnes svedeme starosvětskou hudbu. Pamatuji se, že před lety ve Velké museli se sehnati z několika vesnic, i z Uherských Vrbovců přišel na pomoc nevyčerpatelný hudec Babica.

Podáváme dvoje vyobrazení hudců z Velké, obojí podle fotografie V. Bartoňe, fotografa v Uh. Hradišti. Na obr. č. 1. vyobrazeni hudci, jak vyhrávají vzácným hostům, známým znalcům a přátelům lidu moravského, spisovatelům Vil. Mrštíkovi, Dr. Ferd. Dostálovi (Ot. Bystřinoví) a mistru malíři J. Úprkoví.

Horůácká muzika vytrvala nejdéle a hrozí i ta rozpadnutím. Drží ji starý Trn (hudec), Kornút (kontráš) a Jožka, cikán (basistaj. Není dorostu, aby se tyto typické figury a nevyrovnatelní průvodcové písní a tance zachovali. Starý Trn již mnoho nemůže a jak nebude hudce, co si ti ostatní počnou? (Obr. č. 2.):

Cymbalistu ani gajdoše vůbec nikde nenajdeme. A není-li průvodců písně, zanikne i píseň, protože se dnes již při tanci nezpívá. Jindy klidný, vážný, rázovitý tanec učinil místo vášnivému, divokému reji obvyklých všedních muzik. A jak jedna ozdoba z této trojice vypadne, shroutí se celek v trosky. A co se zbuduje na těchto troskách? Moderní Babylon. Nebude lo dlouho trvat a budeme psáti slováckým hudcům nekrolog. Řekne se to tak krátce, avšak co s tím ztrácíme, to může vycítiti ten, kdo poslouchal horňáckou hudbu. Hudci byli podstatnou součástkou lidového života. Oni byli všude a při všem; oni byli duší každé veselosti, kolem nich se vše točilo a vířilo, plesalo a zpívalo, rejdilo a jásalo.

Ztrácíme nejdrahocennější statky lidového umění a s bolestí pohlížíme na zvrhlost a zkaženost, která se již vtírá do mnohých vesnic našich. Voláme k přátelům Slovácka, ku pracovníkům na poli lidové osvěty: Nedejte zvadnouti květům lidové poesie. Starejte se o zachování, ohrožujte, kažte, učte. Studujte, dávejte lidu, což je lidové, co z něho pošlo, co jeho jest a co měl

Zachovejte nám milé hudce! Tím zachováte mnoho, přemnoho, navrátí se nám vyplašené ptáče, národní píseň, a staré tance v pestrém reji doprovázeli budou zase nedostižní hudci. Vraťte nám poesii lidu! Na zevšednění oasu dosti ...