Postavivše se vedle sebe do řady končí se slovy: Štěpáne, Štěpáne, labáčku nemáme, dej patáček na tabáček, spolu vyšňupáme. Také: Štěpáne, Štěpáne, tabáčku nemáme, dej patáček na tabáček, bude ta-báčku dosf.

Pak předstoupí jeden s pokladničkou, do níž diváci vpouštějí peněžité dary.

Po »třech králích« asi od 15. ledna do 6. února — (do svátku sv. Doroty) chodí se s »Dorotou«. Původně chodilo 14 osob, nyní stačí jen tři hoši: král, kat aDoufil = (Theofil), a dvě děvčata: Dorota s andělem.

Král oblečen je ve svátečních kalhotách, které jsou strčeny až po kolena v holínkách vysokých bot. Přes sebe má mužskou košili v pásu sepjatu pleteným pásem, na němž visí >šabla«. S pravého ramene k levému boku splývá jemu »m aš 1 a«, či »šerpa«. Na hlavě má korunu. Doufil, důvěrník králův, je oblečen podobně. Na koruně má střapec ze zlatého papíru. Kat jest oblečen celý červeně: kalhoty až po kotníky, kabát, koruna, vše z červených látek. Dorota má na sobě »dróžkovy šaty <= (bílé) a závoj. Na hlavě má malou korunku a na ní věneček. Anděl má též »dróžkovy šaty« a na lopatkách křídla. Poslední dobou přestal anděl choditi s Dorotou, pročež o jeho slova a zpěv se rozdělili ostatní.

Celá skupina rozestaví se tak, že Dorota stojí uprostřed, král na pravé straně její a Doufil na levé. Kat stojí vzadu, čekaje na zavolání Doufilovo.

Když se byla skupina ustavila, počne celý sbor:

2. Pěkně cistě chodila, protože svatá byla. 3. Šla .jednou přes krále <3vůr, *) potkal ji tam sám pan krul. 4. Chceš, Doroto, chceš má byť, chce ti celý svět sloužiť.

Dorota sama zpívajíc odpovídá: Ach, já, králi, nebudu, slíbila jsem jinému! 6. Slíbila jsem jinému, Kristu Pánu samému. 7. Král se na