Koledy vánoční dětí slezských.

18. Mnohé děvuchy k Betlému chvalajú s dararaa Ježíškovi plenky nešú,. bo ho hněte sláma. Peřinky i podušky přinášejú děvušky, za to sena ně usmiva Ježíšek malučky. Zahradníkova Františa ta kvítečka něše a věneček z nich uvila, ruka se ji třese. Prosí jeho matičku,. dajrcra ho na hlavičku a ůn se ti budě baviť zase na chvilčičku. Pekařova Karolínka nesla mu rohlíček, cely cukrem posypala na syuj taliřiček. Jak zaslechla muziku, již to bylo ve zvyku, tak se trošku poskočila, bylo po rohlíku. Včelařova Maryka ta nesla trošku medu, postavila s hrnkem na zem, když přišla ku ledu. Synci lež. tam běhali, hrneček uhlídali, tak ji ten med do poskvrny z hrnka. vylízali. Řezníkova Karola smaži itrničku, malučkemu Ježíškovi na bilym ryndličku. Dyž přišla před jesličky, uklizly ji nožičky, pes ji popad itrničku, ta hrála gajdičky. Alžběta tež dvě kuřitka do ko-šička vzala, dla jistoty za nožičky provázkem svázala, přišla k je-šlem jak byl den, vylétly ji obě ven, Ježíšek se hrubě rosmil, že sú obě tamten. (Z Vávrovic.)

Podobného, rozmarného obsahu jest také následující píseň, již tu dále podáváme; značně rozšířena je na Pusto-Polomsku a Velko-Polomsku. Vytištěna byla r. 1858 v Hranicích a prodávala se o krmaších a jarmarcích:

19. Aj, co je to za znamení na obloze nebeské! Aby ony vydávaly hvězdy, raěsic, paprsky. Vyšla hvězda od východu, ta nam dava znamení, že jest malunke děťátko v Betlémě narozeny.

Ach radostné narozeni, všickni hlasem volali, narodil se nam král slavný, jejž jsme dávno žádali, narodil se nam Spasitel, leži v chlévě na seně, zahřivajtě ho hovatka, neboť velká zima je.

Pojdtě hef šumne panenky, něsté plenky, peřinky, by matička. ovinula to diťatko malinky. Jedů sem z dalekých krajin velicí mudrcové, od východu tře králové a vezu dary nove.

Jak sem narozeni zvěděl, stáda sem v poli nechal a svým kamarádům radosť tu oznamiť sem chvátal. Oni se mnum pospíšili to do Betléma města, aby Ježíška spatřili. O jak radostna cesta!

Bartoš vzal husle pod paži, běžel k Ježíškovi hrať. Polda cinká cimbaliček — jeho dobry kamaráď. Běžel Vojta, také Matuš se svu velkum basům, chtěli muziku robiti s celum, domácí chasum. "

Děvčátka se dověděly, že tam všickni mužci šli, všecko doma zhledavaly, co ene někde našly. Jedna máslo, druha vajca, rychtářova smetanu, by nějaké dary nesly diťatku nebeskému.