Pana zahradníka cera do zahrady běžela, a z nejšumnějšího kvita krásny věnec uvila. Dala ho na svatu hlavu — to nebeskému králi, při tom také krásnu kytku lež Panence Mariji.

Cera pana rychtářova co nejranněji stala, malackému Ježíškovi par kuřátek chystala; svázala je za nožičky dřivé než byl bily .den, a jak přišla před jesličky, vyletěly s putně ven.

Gera pana burmistrova také radostně běži k tomu nebeskému králi, neb ležel blizko dveři. Nese jemu dobré kolace s cukrem a mandlama, a jak přišla před jesličky, všecky je polámala.

Gera pana mynařova nčáe dobru krupičku, malučkemu Ježíškovi chtěla vařiť kasičku. A jak přišla před jesličky radosťum omamena, zapoměla na krupičku, všecku ju rosypala.

Cera pana pernikaře také spěšně běžela, toho nejdražšího medu do lahvice nabrala, vzala si bystrého posla, aby s ňum čerstvě spichal, a jak přišla před jesličky, všecek med ji vylízal.

Gera pana pekařova nese masnu žemličku, malučkemu Ježíškovi •obzvlašní dar v košíčku. A jak přišla před jesličky, Anton bručel s dudama, ůna sobě poskočila, žemličku polámala.

Marijanka šafářova nese flašu smetany malučkemu Ježíškovi, a šla smutná kole zdi. Protože se hrubé na zeď Marijanka tlačila, rozbila se flaška její, a smetana rozlila.

Petrulinka masařova smažila itrničku malučkemu Ježíškovi na železným ryndličku. A jak přišla před jesličky sem tam se ohlídala, pes ji popad itrničku, ůna smutná plakala.

Ta kulhavá Kateřinka šupy, šup vajca něše, jdě po ledu ubo-žatko, cela se strachem třese; v tom letěl ptáček v povětří, ůna na něj pohledla, smekla se ji noha chromá, a na vajca upadla.

Sběhly se k ni chudé panny a o to se radily, co pak dámy Ježíškovi, bysmy se také vydaly? Řekla Baruška Kačence, a Kačenka Rosaře, co pak dámy Ježíškovi, bysmy dostaly muže?

Mužemy sobě povážiti, co to byly za dary, které ty panenky nesly, všecko potratily. To jen bylo na znamení, že ten všemohuci král, celým světem bohatým byl, ůn nic nepotřeboval. (Z Kyjovic.)

20. Zhuru pastuši, Kubo Matuši, ty Klimo! Proč na nas voláš, spáti nam nědaš, Domino, Domino! Martin bratr nas, beži mezi nas, zdaleka. Ůn běži hupkem, kyne klobučkem, až kleká, až kleká!

Martine braLře, poviz jen krátce, co děláš? Zdali před vilkem, neb před medvědem utěkaš, utěkaš? Běžim s rychlosťum s velkum pilnosťum mezi vas. Narodil se nam, přišel jest ku nam, Mesiáš, Mesiáš!2) (Z Vehovic v Pr. SI.)

21. Na koledu srae přišli k vam, scestí, zdrávi vinšujem vam! Ščesti, zdraví, dluha léta, že smy k vam přišli zdaleka. Daleka jest cesta naše, od Betléma do salaše; hvězda nam jasně svítila, až do Betléma