Voplešáci říká se obyvatelům v okolí Želiva. Snad proto, že sídlí v krajině, kde jsou mnohé kopce lysé. Kdo má holou, lysou hlavu, říká se, že má pleš. Tudíž obyvatelé z kopců plešatých, bezlesých slují voplešáci. Jistý občan vykládá slovo toto následovně : V okolí zdejším bývalo mnoho pletených plotů »vokleškovejch« ; snad prý slovo voplešky povstalo ze slova voklešky. Poukazováno i na to, že se »vopelkujem« kolem zdejšího kláštera. Správný jest názor prvý.

Zálesáci slují obyvatelé nedaleké krajiny lesnaté, kteří tak, jak uvedeno, Želivanům přezdívají.

Kocábem nazývají tu starší lidé dobytče staré, sešlé, jak svědčí slova: Kááo vlasatá, požeň prasata, pones kus vdolku, na něm homolku; poženeš do stáda starýho kocába.

Záškleba slují červánky. Objevují-li se od Želiva na stranu k Červené Řečici (městečko 3i4 hod. od Ž. na jih ležící), říká se: Záškleba nad Řečicí, zahoď kožich i čepici. Uvidí-li ji hospodář nad Petrovicemi (osada 1 hod. od Ž. na východ), prohodí: Záškleba na Petrovice, vem kožich i rukavice. Spatří-li ji na straně severní k Ledči, řekne: Záškleba na Leč, tak se navlec.

Podává@AvV. Zd. Hackenschmied.

Karetních her domácích jest mnoho. V Říčkách (u Ústí n. Oři.)-hrávají: Malého a velkého dudáka, Černého Petra, Krále, Němého, Kdo co rád, Macáka, Slepého, Zamazaného, Suchého, Vola, Zpívanou, Serhu, a j. v., vesměs zábavné to hry mladé chasy.

Čím více hráčův, tím lépe. Jeden karty zamíchá, dá sejmout a rozdává všem po jedné figurou navrch. Kdo má červeného filka (svrška), jest šerhou, kdo červeného krále, jest panem králem. Tak se určují tyto hodnosti; ostatní hráči jsou sedláčkové. Šerha si sedne vedle p. krále, vezme do ruky »právo« (obyč. měchačku), zaklepe jím na stůl a ptá se p. krále: »Pane králi, jaká bude tabule?« — »Sedlská!« přikáže p. král. Za sedlskou tabulí počínají si sedláčkové zcela volně a po sousedsku, sedlsky: oprou si lokty bradu, nad stolem kouří, hovoří, smějí se a žertují a pod. Přikáže-li však p. král »panskou tabuli«, musí býti stůl cist, tedy ruce pod stolem; tu se hraje mlčky, směšně — škrobeně. Prohřeší-li se kdo proti způsobům za panskou tabulí obvyklým, ihned šerha »právem« pořádek zjedná; tu hráči slují panáčkové.

Když tabule tak ustanovena, zamíchá šerha karty, dá p. králi sjímat a táže se ho: »Pane králi, jaká bude hra? volená nebo nevolená? A po